Volusianus
| 18. ledna, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 498 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se do senátorské rodiny mezi Arvernovci v oblasti Auvergne, která se stala součástí Akvitánie jako jedno z hrabství v Galii (pozdější Francie). Volusien vynikal materiálním i duchovním bohatstvím. Nastoupil prý do úřadu senátora a oženil se s velmi obtížně snesitelnou ženou. Z jednoho dochovaného dopisu vyplývá, že byla velmi temperamentní a nebylo snadné s ní vyjít.V této souvislosti se mluví o Volusianově až heroické trpělivosti, která patřila mezi jeho ctnosti vedle zbožnosti a lásky, se kterou využíval své bohatství na potřeby církve a zvláště chudých. Z nějakých důvodů, které neznáme, se asi kolem začátku roku 492 nacházel u břehu řeky Loiry, kde si ho všimli Tourainéové a pro jeho ctnosti jej po biskupovi Perpetusovi (pam. 30.12.), jeho příbuzném, zvolili za sedmého biskupa v Tours. Bylo to v době, kdy ještě bylo možné volit za biskupy ženaté muže. Datum zvolení Volusiena se v různých pramenech liší a někde je uváděn už rok 488, jenže jeho předchůdce na biskupském stolci podle martyrologia zemřel až na konci prosince 491.
Volusien podle biskupa a dějepisce Řehoře z Tours za svého episkopátu založil Manthelan a dal postavit klášter s chrámem sv. Jana.
Mír a klid za Volusienova působení narušili Gótové svými barbarskými způsoby a šířením árijského bludného učení. Volusien se projevoval jako dobrý pastýř, a byl proto od Alaricem, ariánským králem Gótů, vyhoštěn do Toulouse či k hranicím Španělska. Ve vyhnanství zemřel a byl pohřben v kostele zasvěceném Martinovi z Tours ve Foix v Galii Narbonské, která byla římskou provincií v dnešní jižní Francii.
V roce 1111 byly jeho ostatky přeneseny do kostela Saint-Nazaire, později pojmenovaném po Volusianovi.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, Mater unitatis christianorum ; Successus, Paulus et Lucius (259); Cosconius, Zeno et Melanippus, m. Nicææ (s. III/IV); Volusianus (asi 498); Prisca, titularis basilicæ in Urbe (před rokem 499); Deicolus (s. VII.); Beatrix Estensis♦, monialis (asi 1262); Margarita, virgo monial. Ord. Prædicat (1270); Facius♦ (1272); Andreas Grego de Piscaria♦ (1485); Christina Ciccarelli♦ (1543); Regina Protmann♦ (1613); Felicitas Pricet, Monica Pichery, Carola Lucas et Victoria Gusteau♦ (1794); Maria Teresia (Maria Ioanna) Fasce♦ (1947)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský