Světci k nám hovoří...


blah. Pavlína Marie Jaricot

Paulina Maria Jaricot

9. ledna, připomínka
Postavení:laik, zakladatelka díla pro šíření víry a asociace živého růžence
Úmrtí:1862

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Lyonu. V mladém věku utrpěla pád s fyzickým poškozením a s následným nervovým onemocněním. Později, r. 1822, založila se skupinou laiků spolek pro „Šíření víry“ a dalším od ní založeným společenstvím byl „Živý růženec“.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

CESTOU K SVATOSTI JE PŘIJÍMÁNÍ A NESENÍ KŘÍŽE S VELKOU LÁSKOU

Narodila se 22. 7. 1799 v Lyonu ve Francii do bohaté rodiny továrníka, zpracovatele hedvábí. V období dospívání, kolem 15 let, byla prý hrdá na to, že vynikala na společenských akcích zvláště svým vzhledem. Byla odhodlaná se prosazovat, a to ji také často přivádělo k hněvu. Pak přišel pád s bolestivým zraněním a jeho následky vedly u ní k dlouhým depresím. V té době také zemřel jeden z jejích bratrů a matka, která údajně obětovala svůj život za uzdravení dcery Pavlíny. V období tohoto utrpení, v němž ji lékaři nedokázali pomoci, zažila účast na velikonočním tajemství Krista. Při kázání faráře o pomíjivosti radostí tohoto světa začala Pavlína chápat velikost Boží lásky a pomíjivost své existence. Prožila určité vystřízlivění z iluzí, o které usilovala, rozčarování ze svého marného snažení a dřívější touhy ji úplně opustily. Následně šla ke zpovědi za kazatelem, jehož slova s ní pohnula, a ten jí poradil: „Zanech marnivosti a toho, co tě vede k pýše, a s pokorou se věnuj dobrým skutkům."

Pavlína místo tanečních zábav začala navštěvovat chudé pacienty v nemocnicích. Odložila vše luxusnější, oblékala se tak, aby se mohla přiblížit chudým, a volila způsoby, jak je obdarovávat, aniž by se pro almužnu mohli cítit poníženi.

Na Štědrý den roku 1816, který byl rokem jejího obrácení, Pavlína složila slib čistoty a svoji budoucnost začala vidět v oddanosti k nejsvětější eucharistii a v odčiňování urážek proti Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu i dřívějších výstřelků.

Kolem sebe shromáždila skupinu pracujících dívek z továren svého otce a vytvořila duchovní sdružení s názvem „Reparadoras“. Skupina tohoto sdružení svoji náplň rozšířila o rozměr misijní modlitby. Když se Pavlína od svého bratra Filease, který byl se stal knězem, dozvěděla, že se zahraniční mise v Paříži potýká s vážnými finančními potížemi, její plány „na spolupráci při šíření evangelia“ nabraly rozměr skupinové akce o 10 lidech, z nichž každý přislíbil najít dalších deset lidí, kteří se budou modlit a každý týden na misie přispívat menší finanční částku.

V roce 1820 se jednalo už o společnost s více jak 500 členy. Tato společnost se dále rozrůstala a 3. 5. 1822 byla oficiálně založena jako Spolek pro šíření víry, v něm se předávaly informace z dopisů misionářů a je uváděn úzký vztah spolku s Kongregací Propaganda Fide*. Dílo pro šíření víry založené Pavlínou Marií Jaricot se stalo součástí Papežských misijních děl a rozšířilo se dále do Evropy.

V roce 1822 Pavlína Jaricot také založila skupiny členů živého růžence. Skupina Živého růžence zvaná Růže byla tvořena 15 členy (dnes 20), z nichž je každý vázán denní modlitbou dohodnutého desátku růžence, takže se toto společenství každého dne pomodlí celý růženec (od papeže Jana Pavla II. přibylo 5 desátků růžence Světla). Po dohodnuté době se přidělené desátky prostřídají a členové jednotlivých Růží by se také měli jednou za měsíc scházet ke společné modlitbě. Uváděný rok založení je někde uváděn dříve a jinde později. Kanonický status Asociaci živého růžence v roce 1832 udělil papež Řehoř XVI.

V roce 1830 Pavlína Jaricot koupila dům Breda 42 na Monte Saint-Barthélémy a udělala z něj sídlo Živého růžence.

Rok 1822 byl dobou, ve které byla Pavlína omezována nemocí a napsala v ní náboženský traktát „Eucharistie – nekonečná láska“. Její duchovní vůdce P. Wuerst, který ji předtím požádal, aby zapisovala své vnitřní rozhovory s Ježíšem, ze kterých později vznikl duchovní deník s názvem „Historie mého života“, vydal v roce 1826 anonymně i její náboženský traktát „Eucharistie – nekonečná láska“. Teologové prý žasli nad pravověrnými formulacemi odhalujícími vroucí vztah pisatelky k Ježíši v Nejsvětější svátosti. Ježíšovu přítomnost v eucharistii prožívala Pavlína jako nejmocnější projev lásky Boha k člověku.

Asi v roce 1836 těžce nemocná srdeční chorobou se na doporučení faráře Jana Maria Vianney rozhodla vykonat pouť k ostatkům sv. Filomény (pam. 11. 8.) do Mugnano del Cardinale. Cestou se zastavila u papeže Řehoře XVI. Ten pro její zdravotní stav předpokládal, že dříve, než překoná vzdálenost 240 km do Mugnano, zemře a že umírající by nemělo být odepřeno to, co je její útěchou. Pavlína Jaricot však nad očekávání cestu zvládla a 10. 8. byla na přímluvu sv Filomény při požehnání Nejsv. svátostí uzdravena. Byl to zázrak, který rozhodl o uznání svaté Filomény. Darem dostala relikvii sv. Filomény, kterou potom přinesla do Arsu. Při zpáteční cestě se zastavila v Římě, kde papež schválil její práci a požehnal jí.

Jan Maria Vianney (pam. 4. 8.) převzal relikvie sv. Filomény a na její přímluvu dosáhl takových zázraků, že o něm další papež Pius X. řekl, že je největším důkazem o existenci sv. Filomény, o níž se vyskytovaly sporné názory. Farář Jan M. Vianney o dnešní oslavenkyni prohlásil: „Ach! Moji bratři, znám člověka, který dokáže přijímat kříže, velmi těžké kříže a nese je s velkou láskou. Je to slečna Jaricotová.“

Zemřela za úsvitu 9. 1. 1862 po vyřčení posledních slov: „Maria! Ach má Matko! Úplně ti patřím!“

Odešla ze světa v chudobě a za všeobecné lhostejnosti k její práci. Byla uložena do rodinné hrobky na hřbitově v Loyasse, odkud v roce 1922 byly její ostatky přeneseny do kostela Saint-Nizier.

V roce 1902 papež Lev XIII. její Dílo pro šíření víry (označované i jako „Rada pro šíření víry“ - Concilium de Propaganda Fide) rozšířil na celý svět.

Pavlína Marie Jaricot bude blahořečená 22. 5. 2022 v Lyonu za předsednictví kardinála Luise Antonia Tagle z pověření papeže Františka.

Za zázrak pro blahořečení bylo předloženo a uznáno zázračné uzdravení tříleté holčičky, k němuž došlo v Nice v roce 2012. Je prokázáno rychlé, úplné a trvalé uzdravení dítěte z „kómatu z vleklé mozkové anoxie v důsledku ucpání horních cest dýchacích cizím tělesem se zástavou srdečního oběhu“.

POZNÁMKA

* Tuto Kongregaci Propaganda Fide (Congregatio de Propaganda Fide) založil v roce 1622 papež Řehoř XV. a papež Pavel VI. ji v roce 1967 dal název Kongregace pro evangelizaci národů (Congregatio pro Gentium Evangelizatione). Jejím úkolem je řídit a koordinovat dílo evangelizace národů a misionářské spolupráce na celém světě.

Její součástí jsou známá Papežská misijní díla. Propaganda fide – dílo založené Pavlínou Marií Jaricot mělo za úkol podporovat misijní spolupráci ve všech křesťanských komunitách spolu se sbírkou pomoci.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

In Baptismate Domini; Marcellinus, ep. Anconitan (s. VI.); Hadrianus, abbas (710); Felanus (asi 710); Eustratius, thaumaturgus (s. IX.); Honoratus de Busentiaco (1250); Iulia della Rena (1367); Antonius Fatati (1484); Maria Teresia a Iesu (Alexia) Le Clerc (1622); Agatha Yi et Teresia Kim (1840); Paulina Maria Jaricot (1862); Iosephus Pawlowski et Casimirus Grelewski (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.