Světci k nám hovoří...


sv. Partenius

Parthenius, ep. Lampsacen

7. února, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:s. IV.

ŽIVOTOPIS

Partenius žil v městě Miletopolis na severu starověké Mysie při soutoku řek Macestus a Rhyndacus. Jeho otec byl místním jáhnem a syn Partenius měl jen otcovu výchovu, jinak byl prý negramotný. Místo do školy chodil rybařit a co získal prodejem ryb, rozdával chudým. Studovat začal až o dost později, než je obvyklé. V té době se u něj už projevovaly mimořádné vlastnosti a charisma. Studiem nakonec dosáhl až na svátost kněžství. Pro své ctnosti a schopnosti byl vysvěcen za biskupa v Lampsaco da Ascolius (lat. Lámpsaci in Hellespónto), údajně na dnešním území Turecka. Po roce 325 tam nahradil Theonase.

Za jeho episkopátu jsou mu připisovány zázraky, které usnadnily evangelizaci obyvatelstva. S pomocí císaře Konstantina zakládal kostely nahrazující pohanské chrámy. Mezi zázraky způsobené Parteniusem je uváděn i jeden u biskupa Ipazia, který trpěl nemocí a byl trápen pro svou hříšnost. Partenius poznal důvody jeho stavu a přesvědčil ho, aby šel do chrámu a vrátil chudým to, o co je připravil. Ten pak do tří dnů byl uzdraven.

Partenius zemřel v únoru, ale den ani rok není přesně znám.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maximus, ep. Nolan. (s. III.); Parthenius, ep. Lampsacen (s. IV.); Moyses, solitarius (asi 389); Iuliana, vidua florentina (s. IV.); Laurentius, ep. Sipontin. (asi 545); Gulielmus de Leaval (s. VII.); Richardus, peregrinus (asi 720); Lucas Iunior, eremita (955); Riccerius (1236); Antonius de Stronconio (1461); Thomas Sherwood (1578); Iacobus Salès et Gulielmus Saultemouche (1593); Ægidius Maria a Sancto Ioseph (Franciscus) Pontillo (1812); Ioannes de Triora (Franciscus Maria) Lantrua (1816); Rosalia (Ioanna Maria) Rendu, virgo (1856); Maria a Providentia (Eugenia); Smet (1871); Pius Pp IX. (1878); Anna Maria Adorni Botti (1893 ); Ludovica Clara Szczęsna (1916); Anselmus Polanco et Philippus Ripoll (1939); Adalbertus Nierychlewski (1942); Alaphridus Cremonesi (1953); Petrus Verhun (1957)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.