Elisabeth Sanna
| 17. února, připomínka | |
| Postavení: | vdova, terciářka SFŘ a členka Unie katolického apoštolátu (UAC) |
| Úmrtí: | 1857 |
| Atributy: | růženec |
ŽIVOTOPIS
Pocházela ze Sardinie v Itálii. Měla celoživotní hendikep, ale vdala se, měla děti a ovdověla. Naplánovala si cestu, která nešla uskutečnit. Pro zdravotní stav prožívala trvalé odloučení od rodiny. Přes své velké obtíže sloužila druhým, obětovala se za usmíření hříšníků prosíce o spásu všech.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
PŘIJÍMAT KAŽDOU SITUACI, SVĚŘOVAT SE BOHU A SLOUŽIT DRUHÝM JE MOŽNÉ
Narodila se 23. 4. 1788 v Codrongianos v provincii Sassari na Sardinii. Byla druhou z devíti dětí ve farmářské rodině.
Jako tříměsíční ji zasáhla epidemie neštovic a jejich následkem u ní došlo k trvalé paralýze horních částí obou rukou, takže se nemohla sama ani převléknout nebo umýt si obličej. Asi v důsledku hendikepu do žádné školy nachodila a zůstala negramotná, i když rodina byla dost bohatá. Otec byl nějakou dobu starostou a její bratr Antonín Luigi se později stal knězem.
Alžběta byla asi na dost dlouhou dobu svěřena do péče Lucii Pinnové, která byla členkou třetího františkánského řádu. Ta jí poskytovala víc než fyzickou pomoc. Kromě nezbytné péče konané s láskou jí mimo jiné naučila modlitbě růžence, lásce k eucharistii a lásce ve vztahu k chudým. Naučila se šít, plésti a udělat chleba. S velkým zájmem se účastnila hodin katechismu, které konal její příbuzný z otcovy strany. V rodině byla vychována v lásce k Bohu i lidem a tento pevný základ v ní zůstal po celý život. Příklad její pečovatelky Lucie ji zase vedl k rozhodnutí stát se také františkánskou terciářkou.
Přes svůj hendikep se 13. 9. 1807 provdala za Antonia Porcu a během 18 let měli spolu 7 dětí, z nichž dvě krátce po narození zemřely. V době, kdy nejstaršímu prý bylo 17 let a nejmladší dítě mělo 3 roky, se stala vdovou. Vedle starostí o děti se musela náhle také starat o vedení práce na poli i o domácnost. Sílu k tomu chodila často čerpat k Panně Marii do kilometr vzdálené Saccargie a z láskyplného vztahu s Ježíšem v eucharistii.
Víra, naděje a modlitba byly u Alžběty spojeny s láskou k druhým. Byla proto velmi přátelská i vůči jiným dětem a ženám, pro které se její dům stal otevřeným. Děti připravovala na přijetí svátostí, ženy se u ní měly možnost učit písním a modlitbám, které neznaly. Po čase se prý její dům podobal malé oratoři.
Asi od roku 1829 měla Alžběta Sanna za zpovědníka a duchovního rádce o. Josefa Valleho. V dalším roce povzbuzena postním kazatelem se nadchla pro pouť do Svaté země, zvláště, když její zpovědník se chtěl na ni vypravit s ní. Počítala s tím, že se brzy vrátí, a své děti svěřila do péče své matky a svého bratra Antonína Luigi. Během cesty se jejich plán ukázal jako nemožný. Oba poutníci měli potíže se získáním víza a museli v Janově upustit od další plánované cesty. Za náhradní cíl poutě si zvolili Řím. V něm se za mimořádných okolností setkala s Vincencem Pallotti (pam. 22.1.) a se vším se mu svěřila. Ten se stal jejím dalším duchovním rádcem a pomocníkem v jejím zhoršujícím se stavu, kdy také velmi trpěla pro odloučení od rodiny. Tento kněz ochotně napsal jejímu bratrovi, že jeho sestra nemůže ze zdravotních důvodů cestovat a návrat na Sardinii nevypadá možný. Zpět došly bratrovy uklidňující zprávy, že jsou všichni v pořádku a je jim lépe, než když je opouštěla. Přesto hodně plakala. Dostalo se jí pak poučení, že přišla „žít povolání, které měla odmalička, totiž zasvětit se zcela Bohu“.
Pod vedením o. Pallottiho její činnost nabývala téměř zázračných výsledků. Začala navštěvovat nemocné a utěšovala je v soukromých domech i v nemocnici pro nevyléčitelné. Její službu nemocným později při její beatifikaci připomenul kardinál Amato se zdůrazněním, že ji konávala navzdory chladu, únavě z cesty a svým ochrnutým pažím. Skromné jídlo, které dostávala jako almužnu, z větší části předávala dalším potřebným. Nevadilo jí, když ji někdo urážel, ale mluvit špatně o druhých nikomu nedovolovala. Také se modlila za odsouzence k smrti a vedla k tomu i druhé. Aby měla více na rozdávání, také pletla. Asketický život i přijímání dalších nemocí nabízela Bohu jako odčinění za hříchy s prosbou o spásu všech.
Zemřela v nedožitých 69 letech. Pohřbena je v kostele San Salvatore v Ondě v Římě. Uznaným zázrakem k jejímu blahořečení bylo z roku 2008 uzdravení brazilské dívky z nádoru, který působil ochrnutí její paže. Alžběta Sanna byla blahořečena 17. 9. 2016 při slavnosti, které předsedal kardinál Angelo Amato v bazilice Santissima Trinità di Saccargia v Codrongianos.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Po vzoru Alžběty Sanny budu to, co mne potká, se snažit využít ke službě druhým a nenechat se ničím odradit.Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako blahoslavená Alžběta Sanna ochotně prokazovali milosrdenství, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Fundatores VII Ordinis Servorum Mariæ: Alexius, Bartholom (1310); Theodorus Tiro (306); Bonosus (asi 373); Mesrobus (asi 440); Flavianus, ep. Cpolitan. (449); Fintanus, abbas (asi 603); Finanus (asi 656); Silvinus (s. VIII.); Constabilis (1124); Evermodus (1178); Lucas Belludi♦ (1268); Matthias Shōbara Ichizaemon ♦ (1624); Elisabeth Sanna♦ (1857 ); Petrus Yu Chŏng-nyul (1866); Antonius Leszczewicz (1943); Hedwigis Carboni♦ (1952)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský