Antonius Leszczewicz
| 17. února, připomínka | |
| Postavení: | mučedník z Kongregace mariánských kleriků Neposkvrněného početí |
| Úmrtí: | 1943 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 30. 9. 1890 v carském Rusku v Abramovščině (Abramauščyně) v dnešním okrese Moloděčno (Maladzečna) v běloruském regionu Minsk do katolické rodiny Jana a Karolíny roz. Sadowské z Polska. Antonín odešel na gymnázium do Sankt-Petěrburgu, kde byl ubytován u strýce. V roce 1909 začal místní přípravné studium kněžského semináře v Mohylevské arcidiecézi. Během 4 let zvládl studium filozofie a teologie. Kněžské svěcení pak přijal 13. 4. 1914 a po primici byl poslán na Sibiř.Po čtyřech letech kněžského působení v Irkutsku vyučoval náboženství v Čitě. V roce 1917 přešel vykonávat pastorační činnost do polské osady v Mandžusku (Kolonie v Pchin-jin Mǎnzhōu). Další kněžské působení ho čekalo na území dnešní Číny v Charbinu (Chej-lung-ťiang), kde mimo jiné učil polštinu, ruštinu a latinu. Zde v roce 1924 vznikla druhá polská farnost, kterou biskup z Vladivostoku dal do péče o. Antonínovi Leszczewiczovi. Ten v ní v krátké době vybudoval krásný kostel.
V roce 1928 tam přicestoval o. Fabián Abrantowicz poslaný papežem jako ordinář pro tamní ruské katolíky. S touto východní misi vznikly i základy pro řeholní dům mariánů a chlapecká škola. Do řádu mariánů o. Antonín chtěl vstoupit v roce 1937. Na konci toho roku se vydal do Tokia v Japonsku a další rok v únoru byl s prosbou o přijetí do řehole kněží mariánů v Římě. Generální představený ho poslal do noviciátu ve Skorci nedaleko Siedlec. Antonín Leszczewicz 13. 6. 1939 složil řeholní sliby a po nich byl poslán do řeholního domu v Druji ve Vilenském (Vilniuském) vojvodství Polské republiky (dnes ve Vitebské oblasti Běloruska). Byl prý ustanoven za ekonoma kláštera. Vedle pastorační činnosti měl na starosti vedení domu a výuku ve školách.
V roce 1939 byla Druja obsazena Sovětským svazem. Po napadení SSSR Německem v roce 1941 toto území, pro které byl o. Leszczewicz jmenován řeholním představeným, okupovali Němci.
Úřady zavřely v Druji gymnázium mariánů a bylo jim vzato vše, co se dalo odnést. Potom jim dovolili setrvat v klášteře, aby jim dál ztrpčovaly život. Na žádost katolíků z okolí si kněží střediska mariánů zvolili farní kostel v Rosici v dnešním Bělorusku, kam 22. 7. 1942 nastoupil o. Jiří Kaszyra. Ten se věnoval pastorační činnosti ve městě a o širší okolí se staral Antonín Leszczewicz.
Do Druji se v únoru 1943 nastěhoval německý štáb. Němci se odtud chystali proti sovětským partyzánům. Mariánům obyvatelé radili prchnout, ale oba kněží byli odhodláni zůstat u svých věřících. Němce jen prosili, aby dovolili odejít řeholním sestrám. S nimi se mohl o. Antonín rozloučit a následně se přidal k vězněným v kostele, které ještě zpovídal, a všichni pak byli ve skupinách nahnáni do stájí nebo jiných dřevěných objektů, kde na odsouzené byly házeny granáty a jejich těla pak polita benzínem a zapálena. Tak 17. 2. skončil pozemský život i o. Antonína Leszczewicze.
Blahořečený byl 13. 6. 1999 ve skupině 108 polských mučedníků papežem Janem Pavlem II. ve Varšavě při jeho návštěvě Polska.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Fundatores VII Ordinis Servorum Mariæ: Alexius, Bartholom (1310); Theodorus Tiro (306); Bonosus (asi 373); Mesrobus (asi 440); Flavianus, ep. Cpolitan. (449); Fintanus, abbas (asi 603); Finanus (asi 656); Silvinus (s. VIII.); Constabilis (1124); Evermodus (1178); Lucas Belludi♦ (1268); Matthias Shōbara Ichizaemon ♦ (1624); Elisabeth Sanna♦ (1857 ); Petrus Yu Chŏng-nyul (1866); Antonius Leszczewicz (1943); Hedwigis Carboni♦ (1952)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský