Litiphridus, episcopus
| 8. března, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 874 |
ŽIVOTOPIS
Žádná biografie tohoto biskupa se nedochovala, pouze krátký panegyrik v dokumentu „Breviarium Sanctorum Episcoporum Ticiniensis Ecclesiae“ (oslavný projev v breviáři, citovaný biskupy v Ticinu).Litifrid se již v době svého dospívání zcela zasvětil Kristu, a proto se s horlivostí věnoval studiu, které ho vedlo ke kněžství. Asi roku 864 se stal 31. biskupem v Pavii v Itálii. Podle seznamu mezi Liuthardem a Janem II., který po něm nastoupil v roce 874. Jako biskup Litifrid tedy působil pravděpodobně 10 let.
Ve svěřené pastýřské hodnosti byla chválena jeho zbožnost, trpělivost a mírnost. Podle tradovaného pojetí spravedlností a bázní Boží posiloval své srdce v boji proti pokušením. Svým jednáním získal pověst svatosti.
Uvádí se, že za svého působení dal přenést ostatky sv. Honoraty, sestry svatého Epifania, na důstojnější i bezpečnější místo. V této souvislosti se mluví i o jeho úctě ke svatým. Legenda také líčí zázrak při slavnostním přenášení ostatků v pavijské diecézi.
Po smrti Litifrida byly jeho ostatky uloženy v kapli Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v katedrále v Pavii.
S pověstí o jeho svatosti rostla i úcta k němu a v roce 1888 papež Lev XIII. oficiálním potvrzením jeho kultu ho zařadil mezi svaté s liturgickou připomínkou.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes de Deo (1550); Pontius, diaconus (s. III.); Apollonius et Philemon (287); Provinus (asi 420); Senanus (s. VI.); Felix, ep. Dumnocen (asi 646); Theophilactus (přibližně kolem r. 840 až 845); Humfridus (871); Litiphridus, episcopus (874); Duthacus (asi 1065); Veremundus (asi 1095); Stephanus, abbas Obazinen (1159); Vincentius Kadłubek♦ (1223); Ioachim Kurōemon♦ (1624); Faustinus de la Incarnación Míguez (1925)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský