Franciscus Gjini, Matthias Prennushi Nika
| 11. března, připomínka | |
| Postavení: | biskup, kněží OFM, mučedníci |
| Úmrtí: | 1948 |
ŽIVOTOPIS
Frano Gjini se narodil 20. 2. 1886 ve Skadaru v Albánii. Po studiu na místním Papežském semináři pokračoval na Collegio de Propaganda Fide v Římě. Kněžské svěcení přijal v červnu 1908 v Římě a byl poslán do arcidiecéze Skadar, kde sloužil jako farář v Laçu, Vloře a Durrësu.Papež Pius XI. ho 29. 6. 1930 jmenoval opatem rrëshenského územního opatství a v témže roce 3. 7. byl jmenován i titulárním biskupem diecéze Semta. Biskupské svěcení přijal 28. 10. 1930.
V roce 1945 se stal apoštolským delegátem v Albánii a musel odejít do Skadaru. Údajně 4. 1. 1946 ho papež Pius XII. jmenoval biskupem diecéze Lezhy
Za komunistického režimu, se kterým nesouhlasil, ho diktátor Enver Hodža, který stál v čele státu, žádal, aby se stal vůdcem národní církve oddělené od Říma. Po svém odmítnutí mu Frano Gjini otevřeným dopisem navrhl spolupráci katolické církve, ale pouze „pro obnovu národa uzdravením ran a překonáním stávajících obtíží“. Protestoval proti utrpení kněží, řeholníků a laiků, protože mu šlo o duchovní zisk pro všechny Albánce. To vše vedlo k jeho zatčení a uvěznění v cele o rozloze jednoho metru čtverečního. V ní byl spoután a vyváděn pouze k mučení, které spočívalo v ponořování do ledové vody, v dostávání elektrošoků, do otevřených ran mu byla dávaná zrnitá sůl a pod nehty mu byly někdy vráženy dřevěné hroty.
V lednu 1948 se nad ním s vyloučením veřejnosti konal tzv. „lidový soud“, kterým byl odsouzen k trestu smrti. S dalšími 17 věřícími laiky a s kněžími, mezi nimiž byli Cyprián Niky a Matěj Prennushi, byl v příkopu u vinice 11. 3. 1948 zastřelen.
Blahořečený byl se zmíněným o. Matějem a o. Cypriánem 5. 11. 2016 v katedrále sv. Štěpána ve Skadaru.
Matěj se narodil se 2. 10. 1881 ve Skadaru v Albánii jako Pal Prennushi. Vzdělával se u františkánů a v jeho srdci se rozvinul vztah k řeholnímu povolání. Po vstupu do tohoto řádu používal nové jméno Matěj (Mati). Filozofii studoval ve Schwazu v Tyrolsku a teologii v Caldaru v Itálii a také ve Štýrském Hradci v Rakousku. Kněžské svěcení přijal 25. 3. 1904 ve Skadaru. Působil pak jako farář v Tuzu, Kastratu a Trabohinu. V Gjuhadoli se stal kvardiánem. Byl i provinčním definitorem (tj. poradcem a pomocníkem provinciála, kterého provázel při určitých jednáních) a farářem v Laçu, Iballë, Gomsiqe a Bërdicë. V letech 1943 až 1946 byl provinciálním otcem.
Když se komunisti chopili moci v září 1946, byl zatčen. Po šest měsíců se ho slovy i mučením komunisté snažili přimět ke spolupráci s nimi. Proto ho s vymyšleným obviněním odsoudili k smrti, jak měli ve zvyku, a 11. 3. 1948 v příkopu u vinice ho zastřelili stejně jako biskupa Františka Gjiniho a další.
Cyprián Nika narozený 19. 7. 1900 ve Skadaru jako Dedë se stal spolubratrem Matějě i jeho spolumučedníkem. Dětství měl těžší o to, že už v pěti letech osiřel. Navštěvoval školy vedené františkány, a protože začal vnímat stejné povolání, byl poslán na studie do Štýrského Hradce v Rakousku. Později také do Říma, kde byl vysvěcen na kněze. Františkánské řeholní jméno měl Cyprián.
V roce 1937 se stal provinciálem a od roku 1943 byl ve skadarském klášteře. Po nějaké době komunisté začali s pronásledováním věřících katolíků. Pod kontrolou diktátora Hodži prý docházelo k zinscenovaným spiknutím za účelem zatýkání duchovních. Při jednom bylo použito i živé vysílání albánské státní televize. A to v kostele sv. Františka v Gjiudaholu ve čtvrti Skadaru. Kamera zabírala, jak tajná policie Sigurimi objevila skrýš zbraní přímo za hlavním oltářem. To mělo být pro veřejnost jasným důkazem o nebezpečnosti a zločinných plánech mnichů.
Otec Cyprián byl několikrát uvězněn a mučen. Hráli si s ním jako „kočka s myší“, a to velmi brutálně. Po jednom mučení se ho spoluvězeň optal, jak se mu daří. Ač z jeho ran tekla krev, chraplavě odpověděl: „Velmi dobře. Podal jsem jim svědectví.“ Když mu velitelé v mučírně řekli, že s ním vědecky budou diskutovat o existenci Boha, řekl jim, že „věří jako myslící lidská bytost, že po tomto krátkém životě na zemi existuje ‚Něco‘, kde dobro a zlo najdou odměnu a trest. ‚Něco‘, co přesahuje hranice lidské přirozenosti…“ Jeden z mučitelů odpověděl: „Mým Bohem je Enver Hodža, albánský prezident“ a pustili se do mučení kněze, který viděl potřebu i v tomto prostředí rozfoukávat jiskřičku pravdy, nad kterou je třeba se zamýšlet, a že utrpení zušlechťuje vítězství.
Také o. Cypriána zastřelili 11. 3. 1948 v příkopu poblíž vinice ve Skadaru. Jeho poslední slova zněla: „Ať žije Kristus Král! Odpusťme našim nepřátelům. Albánie s námi nezemře!“
Všichni tři zde uvedení mučedníci byli 5. 11. 2016 blahořečení na náměstí před katedrálou ve Skadaru s dalšími 35 albánskými mučedníky. Slavnosti z pověření papeže Františka předsedal kardinál Angelo Amato.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Pionius (asi 250); Trophimus et Thalus (s. IV.); Constantinus, imperator (s. VI.); Vincentius, abbas (630); Sophronius (639); Vindicianus (asi 712); Benedictus, ep. Mediolanen (725); Œngus Culdeus (asi 824); Eulogius, m. Cordubæ (859); Ioannes Baptista de Fabriano Righi♦ (1539); Thomas Atkinson♦ (1616); Ioannes Kearney♦ (1653); Dominicus Câm (1859); Franciscus Gjini, Matthias Prennushi Nika♦ (1948); Marcus Chŏng Ui-bae et Alexius U Se-yŏng (1866)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský