Dulce Maria Rita Lopes Ponte
| 13. března, připomínka |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 26. 5. 1914 v São Salvadoru, hlavním městě severovýchodního státu Bahia v Brazílii. Byla druhá z pěti dětí Augusta Lopese Pontese a jeho ženy Dulce Marie de Souza Brito, kterou rodina ztratila v šesti letech M. Rity.Asi od 16 let se v suterénu domu začala starat o ty nejpotřebnější, chudé děti i o podstatně starší osoby. S velkou laskavostí a empatií jim poskytovala jídlo, oblečení a to, co nejvíce potřebovali. Vyprosila si to u svých blízkých nebo od lidí v sousedství, kteří na ni začali pamatovat, a tak jí pomáhat.
Rita Lopes Pontes vnímala potřebu svého vzdělání a studovala proto na pedagogické škole v São Salvador de Bahia. V té době také vstoupila do františkánského třetího řádu. Když se ale později setkala s provinciální představenou „Kongregace Misionářských sester Neposkvrněného početí Matky Boží“, rozhodla se pro vstup do této kongregace hned po úspěšném dokončení školy v únoru 1933. Při skládání řeholních slibů 15. 8. 1934 přijala jméno Dulce na památku své matky.
Sestra Dulce Marie nějakou dobu působila jako učitelka ve škole její kongregace v dolní části Salvadoru. V roce 1935 založila první křesťanské dělnické hnutí.
V roce 1936 Dulce založila sdružení pro péči o nemocné a nedostatečně placené dělníky i o jejich rodiny. V dalším roce spolupracovala s o. Hildebrandem Kruthaupem, františkánem v severovýchodní Brazílii, a vytvořili spolu Katolickou dělnickou asociaci ve státě Bahia. Toto sdružení nabízelo dělníkům sociální, duchovní, právní i lékařskou péči.
V roce 1939 v čtvrti Massaranduba v São Salvadoru otevřela veřejnou školu sv. Antonína pro dělníky a jejich děti. Začala také na Ilha dos Ratos navštěvovat chatrče chudých. Našla i jednu prázdnou, do které začala přivádět nejubožejší. Prvním byl malý hladový chlapec s horečkou, který se snažil prodávat noviny. Další den tam pomáhala starší ženě trpící rakovinou a počet nemocných narůstal. Nějakou dobu je pak ošetřovala v hale starého rybího trhu. Nakonec jí matka představená povolila přestavbu starého klášterního kurníku na ubytovnu pro chudé. Po jejím pozdějším dotazu, jak naložila se slepicemi, se pokorně přiznala, že z nich novým obyvatelům uvařila polévku. Jejich nárůst měl prý jít do 70 obyvatel. Činnost sestry Dulce tvořila základy, ze kterých vyrostla jedna z největších brazilských organizací sociální péče.
Sestra Dulce svůj život pro Krista zasvětila službě potřebným. V rodné Bahii do své smrti 13. 3. 1992 ve věku 77 let byla iniciátorkou rozvinutí programu sociální práce a založila několik charitativních nemocnic.
V roce 1988 byla za svou práci nominována na Nobelovu cenu. O tři roky později, během své druhé návštěvy Brazílie, ji navštívil papež Jan Pavel II. u jejího nemocničního lůžka. Bylo to pět měsíců před její smrtí.
V roce 2003 deset brazilských a trojice italských lékařů potvrdili „mimořádný případ uzdravení“, který jako zázrak jednomyslně uznala Kongregace pro svatořečení. Jednalo se o případ Claudie Santos de Araújo ze státu Sergipe, která při porodu trpěla mimořádně těžkým krvácením, upadla do kómatu a lékaři jí dávali jen hodiny života. Kněz, který věděl o její důvěře v sestru Dulce, se k ní modlil za její zdraví a během několika hodin se matka Claudie Santos de Araújo úplně uzdravila, takže o dva dny později byla i s dítětem propuštěna z nemocnice.
Sestra Dulce Lopes Pontes byla 22. 5. 2011 blahořečená Benediktem XVI. a svatořečená 13. 10. 2019 papežem Františkem.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Macedonius, Patricia et Modesta, m. Nicomediæ (století neznámé); Sabinus, m. Hermopoli (s. IV.); Christina, m. in Perside (559); Pientius (s. VI.); Leandrus (asi 600); Eldradus (asi 840); Rudericus et Salomon, m. Cordubæ (857); Ansovinus (866); Petrus Secundus♦ (1208); Agnellus de Pisis♦ (asi 1236/1275); Francisca Tréhet♦ (1794); Dulce Maria Rita Lopes Ponte
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský