Gerlacus
| 5. ledna, připomínka | |
| Postavení: | laik |
| Úmrtí: | 1165 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z bohaté belgické rodiny ve Valkenburgu. Oblíbil si vojenskou službu i rozmařilý život a oženil se. Byl mohutnější postavy a hrubého charakteru. Vedle udatnosti jej v té době charakterizovala i surovost, se kterou vystupoval i vůči matce. Velký zlom v jeho životě nastal úmrtím jeho milované manželky, ke kterému došlo v době, kdy se věnoval hrám v Jűllichu.Od onoho dne začal uvažovat o potřebě veřejného pokání. Byl o ně pak požádat v Římě, kde mu bylo uloženo jít do Jeruzaléma a po sedm let tam sloužit v poutnickém domě. Po oněch sedmi letech, v nichž konal nejnižší služebné práce, se vrátil do Říma a obdržel radu "žít ve světě tak, jako by ve světě nežil". Po návratu do vlasti se pak sám rozhodl žít tuto radu za pomoci přísné askeze. Za nový příbytek si vybral dutý dub, udělal si opasek z drátu a postil se o chlebu a vodě. Mnichy byl u lutyšského biskupa nařčen z pokrytectví, vyšetřování však žádné neobjevilo. Z pozemského života odešel jako světec.
Někdo řekne, že přešel z extrému do extrému, ale někdy je radikální řešení zapotřebí. Podstatné na jeho příběhu je, že když si uvědomil pomíjejícnost tohoto života, ohodnotil správně cenu života věčného. Byl si vědom, že ve srovnání s životem věčným vše příjemné na zemi je nic a žádný sebezápor ve snaze o jeho získání není velkou cenou. Žádný sebezápor by sám o sobě nestačil. Musel přijít Syn Boží a vzít na sebe úděl kříže, anebo kdyby snad Bůh chtěl, mohl nás vykoupit jinak? Neuznal žádný jiný způsob za lepší, než je maximální utrpení z lásky. Gerlach se rozhodl stůj co stůj na nové cestě vytrvat a vytrval.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Eduardus Confessor (1066); Syncletica (s. IV.); Deogratias, ep. Carthaginen (457/458); Æmiliana (s. VI.); Convoio (868); Gerlacus (1165); Rogerius♦, presb. (1237); Franciscus Peltier, Iacobus Ledoyen et Petrus Tessier♦ (1794); Maria Magdalena Repetto Pellegrini♦ (1890); Carolus a Sancto Andrea (Ioannes Andreas) Houben (1893); Marcellina Darowska♦ (1911); Petrus Bonilli♦ (1935); Ioannes Robertus Grau Bullich♦ (1937); Genovefa Torres Morales (1956); Ioannes Nepomucenus Neumann (1860)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský