Světci k nám hovoří...


sv. Pascal I.

Paschalis Pp I.

11. února, připomínka
Postavení:papež
Úmrtí:824

ŽIVOTOPIS

Od dětství vyrůstal v lateránské škole mezi benediktiny, do jejichž řádu také vstoupil. Stal se knězem a Lev III. ho jmenoval opatem kláštera sv. Štěpána. Byl šťastný, když mohl pro druhé vykonávat dobro a obdarovávat potřebné.

Dne 24. 1. 817 byl už jako kardinál zvolen papežem a hned následujícího dne vysvěcen na biskupa. Téměř okamžitě poprosil císaře Ludvíka Zbožného, aby stejnou smlouvu, jakou učinili císařové s jeho předchůdci, i s ním znova potvrdil. Dále se ujal opravy katakomb, které byly již ve špatném stavu. Ostatky 2 300 mučedníků nechal uložit v chrámu sv. Praxedy.

Císařův syn Lothar byl jmenován spolucísařem a králem Itálie a r. 823 byl v chrámu sv. Petra papežem slavnostně korunován na císaře. Pascal I. se přičiňoval o pokřesťanštění severních národů Evropy a všem křesťanům ve svém listě doporučil podporovat misionáře vyslané do Dánska. Po Pascalovi I. zůstaly v Římě mnohé stavitelské a umělecké památky. Ostatky sv. Cecilie uložil v novém kostele v Zátibeří a obnovil i baziliku P. Marie Sněžné.

Zemřel po delší nemoci a byl pohřben v chrámu sv. Praxedy.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, de Lourdes; Soteris (asi 304); martyres in Numidia (začátkem IV. s.); Castrensis (století neznámé); Secundinus, ep. in Apulia (s. V./VI.); Severinus, abbas Agaunen. (s. VI.); Gregorius Pp II. (731); Paschalis Pp I. (824); Ardanus (1066); Petrus Maldonado Lucero (1937); Tobias (Franciscus); Borras Romeu (1937)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.