Nostrianus
| 14. února, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 450 |
ŽIVOTOPIS
Kolem roku 434 se stal 15. biskupem Neapole v jižní Itálii. Byl obhájcem pravé víry a ochráncem před bludem arianismu a pelagianismu. V té době Římská říše trpěla barbarskými nájezdy a zvláště katolická církev byla ohrožována na více místech ve světě. V říjnu 439 se africké Kartágo dostalo do rukou Vandalů. Genserik, který jim vládl, se rozhodl z dobytého území odstranit především duchovní představitele. Zároveň nechtěl kvůli tomu vypadat v nejhorším světle ani vytvářet mučedníky, kteří by posilovali víru v lidu. Nařídil je proto v poškozené lodi a bez vybavení dostat na širé moře, od kterého očekával, že je sprovodí ze světa. Situace se však vyvinula mimo jeho očekávání a ubohé plavidlo s biskupem Gaudiosem a jeho druhy zázrakem přistálo u břehu Neapole, kde je uvítal biskup Nostrián a postaral se o ně. Událost zapsal historik Vittore di Vita.Nostrián, jako veřejně prospěšnou činnost dal postavit koupele v blízkosti Fóra, které otevřel zejména věřícím. Tím prý získal náklonnost města. Jemu však šlo o pomoc potřebným, nikoliv aby sám dobře vypadal.
Zemřel údajně po 17 letech episkopátu. Jeho ostatky pohřbené do katakomby San Gaudioso byly kolem 10. století přeneseny do kostela San Gennaro all'Olmo. Objevené byly v roce 1612 pod hlavním oltářem v mramorové schránce s nápisem „Corpus S. Nostriani Episcopi“. Tento mramorový relikviář je od roku 1965 umístěn v kostele sv. apoštolů Filipa a Jakuba.
Kult sv. Nostriána 2. 5. 1878 potvrdil papež Lev XIII.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Feria IV Cinerum; Valentinus, m. Romæ (století neznámé); Cyrillus et Methodius (869 a 885); Vitalis, m. in Umbria (století neznámé); Zeno, m. Romæ (století neznámé); Bassianus, Tonionus, Protus, Lucius, Cyrion, Agatho, Moyses, Dionysius et Ammonius (století neznámé); Eleuchadius (s. III.); Auxentius, archimandrita (s. V.); Nostrianus (asi 450); Antoninus, abbas (asi 830); Ioannes Baptista a Conceptione Garcia (1613); Vincentius Vilar David♦ (1937)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský