Vincentius Vilar David
| 14. února, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1937 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 28. 6. 1889 v Manises u provinčního města Valencie ve Španělsku. Byl osmým dítětem majitele keramické továrny s mezinárodním věhlasem a zároveň hluboce věřícího otce.Vincenc Vilar David vystudoval průmyslové inženýrství v Barceloně, kde pod vedením jezuitského duchovního vůdce dorůstal do aktivního plně křesťanského života. Po otcově smrti a dokončení studií převzal ředitelské postavení keramického závodu, který vedl se svými třemi bratry. Na prvním místě měl Boha a Boží lásku, ze které žil a chtěl ji předávat. S tím souviselo i angažování se v sociální oblasti i aktivity ve farnosti. Přes pracovní vytížení a smírná řešení mnoha neshod díky jeho upřednostňování dialogu, zvládal i katechetickou činnost ve farnosti a byl horlivý v eucharistickém sdružení. Se svými zaměstnanci měl opravdový přátelský vztah, který projevoval i návštěvami nemocných. Sedm let byl také místopředsedou Městského úřadu a bylo znát, že má na srdci dobro lidu.
V roce 1922 se oženil s dívkou shodných ideálů Isabellou Rodes Reigovou. Společně založili sociální akci pro katolickou výchovu mládeže, která byla s blížící se revolucí ohrožovaná na víře. Po vypuknutí občanské války vítal ve svém domě různé duchovní osoby a pomáhal jim se značnou odvahou a s radostným postojem, i když musel počítat s tím, že brzy může být postaven před revoluční soud, aby vydal poslední svědectví své silné lásky.
Na soudu po něm požadovali, aby si zachránil život popřením svého náboženského přesvědčení. Samozřejmě marně, místo toho odpustil svým pronásledovatelům. Bylo to pár okamžiků před jeho smrtí. Jako reakci na jeho popravu zaměstnanci keramičky na znamení smutku na tři dny uzavřeli továrnu a odolávali všem tlakům na okamžité znovuotevření.
Papež Jan Pavel II. ho blahořečil 1. 10. 1995 ve skupině 45 mučedníků z občanské války ve Španělsku a zároveň 64 mučedníků z doby Francouzské revoluce. V beatifikační promluvě vyzdvihl přínos Vincence Vilara Davida jako „urozeného rodáka z města Manises, který ozdobil svůj život mučednictvím. Byl bezvýhradně oddaný Bohu i bližním jakož i snahám o spravedlnost ve světě práce, zejména ve škole keramiky a v patronátu Katolické akce. Pokrmem celého jeho života byla modlitba a hluboká eucharistická zbožnost, díky čemuž i jeho práce byla poznamenána Boží přítomností.
Stav manželský, odborná práce, typický život pro laiky – to vše jsou cesty, které vedou k svatosti, když je člověk prožívá v pravdě a evangelizační angažovaností plní tak závazky vyplývající ze křtu.“
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Valentinus, m. Romæ (století neznámé); Cyrillus et Methodius (869 a 885); Vitalis, m. in Umbria (století neznámé); Zeno, m. Romæ (století neznámé); Bassianus, Tonionus, Protus, Lucius, Cyrion, Agatho, Moyses, Dionysius et Ammonius (století neznámé); Eleuchadius (s. III.); Auxentius, archimandrita (s. V.); Nostrianus (asi 450); Antoninus, abbas (asi 830); Ioannes Baptista a Conceptione Garcia (1613); Vincentius Vilar David♦ (1937)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský