Perpetua et Felicitas
| 7. března, památka | |
| Postavení: | mučednice |
| Úmrtí: | 203 |
| Patron: | Perpetua bývá uváděna jako ochránkyně krav. |
| Atributy: | kráva (někdy zobrazovány ženy s dítětem v klíně) |
ŽIVOTOPIS
Obě byly mladé matky, zajaté v Kartágu za císaře Severa. Perpetua kojila své nemluvně ve vězení a otrokyně Felicita tam před popravou porodila holčičku. Byly pokřtěny až ve vězení a na smrt šly s radostí. Byly zmrskány, pak na ně byla vpuštěna divoká kráva, která je vláčela po zemi, a pak byly usmrceny mečem.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
KRISTU ODEVZDALY SVŮJ ŽIVOT A ON BYL JEJICH SILOU
Jedná se o dvě vdané ženy z městečka Thuburbo Minus v blízkosti Kartága, což je na území dnešního Tuniska v severní Africe. Dvaadvacetiletá Vivia Perpetua pocházela ze vznešené rodiny v Kartágu. Porodila první dítě, které ve vězení kojila. S ní sdílela osud křesťanské vyznavačky za císaře Septima Severa i otrokyně Felicita v osmém měsíci těhotenství. Obě byly čekatelkami na křest a s nimi byli uvěznění další tři katechumeni. Revokát, který prý byl manželem Felicity, Saturnin, Sekundin a k nim se dobrovolně přidal Satyr. Všichni byli později společně a krutě popraveni v cirku.
Perpetua dělala ve vězení zápisky o tom, co prožívaly. Uváděla v nich: "Když jsme byly ve vyšetřování, pokoušel se mne otec od víry odvrátit. Řekla jsem mu: »Otče, vidíš zde ten džbánek? Nelze jej nazvat jinak, než co vyjadřuje, čím je. A já se také nemohu jinak vyjádřit, než že jsem křesťanka.« Otec se rozzlobil a uhodil mne. Za několik dní jsme ve vězení byly pokřtěny. Brzy na to jsme byly obě uvrženy do podzemního vězení. Byl to hrozný den. Nepředstavitelné teplo sálalo z toho množství lidí. Vojáci si k nám moc dovolovali.
Později nám diakoni Perpetius a Pomponius úplatkem dopomohli k tomu, že jsme na několik hodin mohly být v lepším koutku našeho vězení, kam nás zavedli. Kojila jsem své dítě, které bylo od hladu velmi slabé. Obrátila jsem se na matku a bratra a jim jsem své dítě odkázala. Také jsem prosadila, že pár dnů jsem mohla mít dítě ještě u sebe v žaláři. Později jsme byly u výslechu u státního nadvládního Hilariana a jeho rozsudek zněl: "šelmám". Chtěla jsem mít ještě do té doby dítě u sebe, ale otec to nedovolil..."
Když nadešel den popravy, muži byli nejprve do krve zbiti koženými řemeny. Na Perpetuu a Felicitu vhodili síť a potom vypustili divokou krávu se špičatými rohy, která je zraněné vláčela po cirku. Pak byl Satyr předhozen leopardovi a zůstal polomrtvý v kaluži krve, po něm byli šelmami ztýráni ostatní tři muži a nakonec všichni ve středu arény usmrceni. Gladiátor jim mečem prořízl hrdlo. Kristu odevzdali svůj život a on byl jejich silou v nejtěžších okamžicích.
Původní místo hrobu těchto mučedníků není známé, ale ve IV. století byly jejich ostatky uloženy do nové baziliky, která byla v pozdějších stoletích zničena. V roce 1907 se však na místě baziliky našly zachovalé hrobní nápisy Perpetuy, Felicity a dalších mučedníků. Obě dvě ženy jsou také připomínány v 1. liturgickém kánonu při mši svaté.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Dnes se budu obzvlášť snažit, aby má řeč odpovídala mému křesťanskému přesvědčení.V lásce k Tobě, Bože, nacházely svaté mučednice Perpetua a Felicita sílu, aby se nezalekly svých mučitelů a překonaly smrtelná muka; na jejich přímluvu posiluj i naši lásku, aby stále rostla. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Perpetua et Felicitas (203); Teresia Margarita Redus (1770); Eubulius (309); Satyrus, Saturninus, Revocatus et Secundinus (203); Basilius, Eugenius, Agathodorus, Elpidius, (ca. s. IV); Paulus Simplex (s. IV.); Gaudiosus, ep. Brixien (s. V.); Ardo Smaragdus (843); Paulus, ep. Prusen (850); Ioannes Larke et Ioannes Ireland♦ (1544)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský