Iustina Francucci Bezzoli
| 12. března, připomínka | |
| Postavení: | panna poustevnice OSB |
| Úmrtí: | 1319 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se kolem roku 1258 v Arezzu v Toskánsku do italské šlechtické rodiny Bezzoli Francucci. Nezáleželo jí na tom, že má být dědičkou obrovského majetku ani že má možnost vynikat nad jiné. S poznáváním Boží lásky toužila na ní odpovídat, více ji poznávat a líbit se především Bohu.Již ve 12 letech začala s prosbami o dovolení žít v místním benediktinském klášteře sv. Marka. Asi rok jí trvalo, než získala tatínkův souhlas. Zřejmě muselo napomoci tatínkovo větší onemocnění, při kterém přemýšlel o pomíjivosti věcí. Po získání souhlasu se stala vzornou novickou. Po čtyřech letech byly sestry tohoto kláštera nuceny z něj odejít kvůli válečnému pustošení města. Justýna si do kláštera donesla obraz Ukřižovaného a s ním také odešla do kláštera Ognisanti pravděpodobně ve Florencii. Po nedlouhém čase se dozvěděla, že v jeskyni blízko hradu Civitella della Chiana žije poustevnickým životem jistá panna Lucie. Místo je vzdáleno asi 20 km od Arezzu. S dovolením biskupa Guglielma Umbertiniho odešla žít za ní. Po několika letech Lucie onemocněla a přes velkou péči Justýny zemřela. Ta zde žila dál v kajícnosti, oddaná modlitbě, se svým božským Snoubencem, kterému toužila pomáhat zachraňovat duše. V rozjímáních se soustředila zvláště na Ježíšovo utrpení a žila asketicky.
Justýnu v její extrémní chudobě navštívil i její otec a pokoušel se ji přimět k návratu domů. Nepodařilo se mu to a Justýna vítězila i nad strachem z vlků, před kterými prý byla pro svou důvěru a lásku chráněná andělem. Ale nebyla ochráněna před následky dobrovolně přijatých útrap, které se podepisovaly na jejím zdraví.
Ve 35 letech začala mít vážné problémy se zrakem a přijala je jako potřebu vrátit se do kláštera, ve kterém už byly sestry zpět. Posledních dvacet let života byla Justýna úplně slepá a opakovaně upadala do extází i v přítomnosti svých spolusester.
V roce 1315 pro útoky vojáků biskup Hildebrand rozhodl o přesunutí komunity sester na bezpečnější místo. Justýna ale nepřestávala důvěřovat v Boží Prozřetelnost, druhým poskytovala slova útěchy a snažila se pomáhat, jak nejlépe mohla.
Zemřela za modlitby, obklopena svými spolusestrami, 12. 3. ve věku asi 60 let.
Po smrti prý bylo její tělo poznamenané kajícím řetězem, který nosila kolem pasu. Na jejím hrobě spontánně vyrostla čistě bílá lilie, se kterou je zobrazována. Za 10 let po její smrti bylo zjištěno, že její tělo nebylo ztuhlé a biskup z Arezza, Buono degli Uberti, potvrdil kult, který se již šířil mezi lidmi. Po pár stoletích v železné rakvi bylo její tělo v roce 1709 znovu prohlíženo a udává se, že bylo neporušené. Nadále prý zůstalo v benediktinském klášteře Santa Maria del Fiore v Lapo. Její kultovní úctu 14. 1.1891 schválil papež Lev XIII.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maximilianus, m. Thebeste (295); Mygdon, Eugenius, Maximus, Domna, Mardonius, Petrus, Smaragdus et Hilarius, m. Nicomediæ (303); Petrus, Dorotheus et Gorgonius (303); Innocentius Pp I (417); Paulus Aurelianus (s. VI); Gregorius Magnus Pp I, doctor Eccl (604); Theophanes Chronographus (817); Elphegus (951); Fina♦ (1253); Iustina Francucci Bezzoli♦ (1319); Hieronymus Gherarducci♦ (ca. 1369); Iosephus Zhang Dapeng (1815); Angela Salawa♦ (1922); Aloysius Orione (1940)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský