Lucas Alonsus Gorda et Matthæus Kohioye
| 19. října, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci OP |
| Úmrtí: | 1633 |
ŽIVOTOPIS
Lukáš Alonz Gorda se narodil 18. 10. 1594 v Carracedo de Vidriales, 90 km severně od provinčního města Zamora ve Španělsku. Jeho rodiče, Domingo Alonz a Leonora Gorda, mu vybrali za patrona sv. Lukáše Ev., na jehož svátek se narodil a hned ho nechali pokřtít. Duchovní život měl v jejich rodině prioritu a Lukáš se ve velmi raném věku naučil modlit růženec, který ho pak provázel životem. V 16 letech odešel do dominikánského kláštera Santo Domingo de Benavente v Zamora, kde 31. 6. 1610 vstoupil do Řádu bratří kazatelů. Studoval pak v Triana v provincii Léon a poté odešel do převorství svatého Řehoře ve Valladolid. Odtud se 25. 4. 1617 vydal přes Mexiko na Filipíny se skupinou misionářů. V Mexico City zkouškami zakončil studium teologie a na konci roku 1617 přijal kněžské svěcení se jménem Lukáš od Ducha svatého. V roce 1618 s 26 misionáři přistál u pobřeží Manilského zálivu. Na Filipínách působil v severní část Luzon v Cagayan a ve věku 29 let byl povolán za profesora seminaristů v Manile. Do roku 1623 vyučoval filosofii a teologii. Pak se rozhodl pro misie v Japonsku a v březnu se připojil ke skupině Dominika Ibánez de Erquicia. V červnu se už učil na území Japonska nový jazyk.Když byl vydán příkaz, aby všichni Španělé opustili Japonsko, údajně odešel se skupinou misionářů, ale záhy byl zpět a za pomoci japonských křesťanů v noci cestoval z jednoho místa na druhé a za pronásledování horlivě působil v podzemním apoštolátu. Jednu dobu se jako štvanec musel 40 dní skrývat v lese a žít jen z toho, co poskytovala příroda. Kolem r. 1629 se mu podařilo odeslat dopis, ve kterém psal o pronásledování, při kterém jsou křesťané stínáni, křižováni, páleni, pohřbívání zaživa či ponořováni do ledové vody, o jejich rozřezávání a dalším mučení. Asi tou dobou byl poslán do Kjóta, kde mu jako katecheta pomáhal Matouš Kohioye. Společně byli zatčeni 8. 9. 1633 na řece v Osaka.
Lukáš od Ducha sv. (Alonsus) Gorda po odhalení totožnosti na sebe oblékl dominikánský hábit a po spoutání poklekl k modlitbě do bahnitého břehu. Při cestě do vězení zpíval Te Deum. V následujících dnech ho podrobili mučení, kterým se ho snažili donutit k prozrazení pohybu P. Tomáše od sv. Josefa. Pomocí nálevky ho nalévali vodou, kterou opakovaně vyzvracel. Ještě s dalšími dvěma mladíky a pravděpodobně i s katechetou Matoušem ho přepravili do Nagasaki. Zde je všechny 18. 10. vyvedli na Svatý vrch s rukama svázanými za zády. K nim připevnili nápis: "Odsouzen k smrti, protože je řeholník a šiřitel evangelních zákonů." Pak je podrobili tzv. "ana-tsurushi", mučení "šibenicí a příkopem či hrobem". Jednalo se o nově zavedený způsob týrání, při němž mučedníci byli zavěšeni hlavou dolů do jámy plněné odpadem. Pomalé dušení trvalo více dní. V noci je odvedli zpět do vězení a následovalo rozhlášení, že se zřekli víry. P. Lukášovi slibovali za zřeknutí se víry nejen život, ale i bohatství a pocty. On však prohlásil, že rád zemře pro víru, kterou dobrovolné přišel hlásat Japoncům. Proto ho druhého dne čekalo opět "ana-tsurushi" a další muka. Po dušení 19. 10. 1633 zkrátili jeho agónii bitím holemi a rozřezáváním na kusy. Jeho tělo spálili a popel vhodili do moře.
Podobně jako Lukáš, jen s rozdílem několika hodin zemřel i laický katecheta Matouš Kohioye, narozený r. 1615 v Arima poblíž Hyogo v Japonsku, který do řádu vstoupil až ve vězení. Společně se stali mučedníky, kteří byli 18. 11. 1981 blahořečeni v Manile papežem Janem Pavlem II. a od něj pak svatořečeni 18. 10. 1987 v Římě ve skupině 16 druhů v čele Vavřincem Ruiz (společ. pam. 28. 9.).
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes de Brébeuf, Isaac Jogues, Renatus Goupil, Gabriel Lalemant, Antonius Daniel, Carolus Garnier et Isaac Jogues (1642 - 1649); Paulus a Cruce (1775); Ioel (s.V. - IV. před n.l.); Ptolomæus, Lucius et alius (asi 160); Asterius, m. apud Ostia Tiberina (asi s. III.); Sabinianus et Potentianus (asi s. IV); Varus (307); Gratus, ep. Illuronen. (po r. 506); Ethbinus (s. VI.); Veranus, ep. Cabellionen (po r. 589); Aquilinus, ep. Ebroicen (asi 690); Frideswida (1257); Thomas Helye♦ (1257); Philippus Howard (1595); Lucas Alonsus Gorda et Matthæus Kohioye (1633); Agnes a Iesu Galand♦ (1634); Jerzy Popiełuszko♦ (1984)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský