sv. Jan de Brébeuf

Ioannes de Brébeuf, passio: 16 mar.

16. března, připomínka
Postavení:	misionář a mučedník
Úmrtí:	1649

ŽIVOTOPIS

V tento den 16. 3. martyrologium připomíná umučení svatého Jana de Brébeuf, francouzského kněze a misionáře z Tovaryšstva Ježíšova. Byl poslán k Huronům do Kanady. Po letech misijní práce byl Irokézi, kteří napadali osady Huronů, krutě umučen ve Waubaushene v Kanadě.

Jan de Brébeuf patří ke skupině dalších sedmi misionářů umučených v Severní Americe v letech 1642-1649. Všichni byli blahořečeni 21. 6. 1925 a společně svatořečeni 29. 6. 1930, papežem Piem XI. Mají také společnou připomínku a slavení 19. října od úpravy kalendáře v roce 1969, kdy bylo datum přesunuto z 26. září.

O celé této skupině je zde na catholica u data 19. 10.

První z nich přišli do Kanady r. 1625, aby v nejrozsáhlejší provincii Québec (území téměř třikrát vetší než Francie) hlásali evangelium Indiánům kmene Huronů a Irokézů. Po neúspěšných pokusech františkánů v předchozím desetiletí se zde nejvytrvalejším z prvních jezuitů stal P. Jan de Brébeuf. Sestavil slovník, gramatiku a katechismus a pracoval zde nejdéle - od r. 1625 do 1649 s vynucenou přestávkou od r. 1629 do 1632. Québec je jedinou kanadskou provincií, kde angličtina je menšinovým jazykem, úředním je francouzština, ale s roztroušenými indiánskými kmeny bylo možné hovořit pouze jejich rodným jazykem. Působení misionářů však více ztěžovalo mnoho dalších věcí.

Mučednickou smrt podstoupili v tomto pořadí: Renát Goupil 29. 9. 1642 ve věku 34 let; Izák Jogues 18. 10. 1646 ve věku 39 let; Jan de la Lande 19. 10. 1646; Antonín Daniel 4. 7. 1648 ve věku 47 let; Jan de Brébeuf 16. 3. 1649 ve věku 56 let; Gabriel Lalemant 17. 3. 1649 ve věku 38 let; Karel Garnier 7. 12. 1649 ve věku 43 let; Noël /Natalis/ Cha-banel 8. 12. 1649 ve věku 36 let. Všichni se stali patrony Kanady.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH JEDNOHO Z OSMI MISIONÁŘŮ

Jan de Brébeuf se narodil 25. 3. 1593 v Condé-sur-Vire v diecézi Bayeux v Normandii na severozápadě Francie. V nedalekém Caen vystudoval humanitní vědy a filozofii. Po kratším pobytu na farmě rodičů odešel ve 24 letech do jezuitského kláštera v Rouen. Do řádu Tovaryšstva Ježíšova vstoupil 8. 11. 1617. Na radu představeného pokračoval ve studiu a v 29 letech přijal kněžské svěcení. V dubnu 1625 odplul se dvěma druhy z Dieppe ke břehům francouzské kolonie v Kanadě, označované za "Novou Francii."

Do města Québec, hlavního město stejnojmenné kanadské provincie, doputovali v červnu. Po krátké době se Jan podle instrukcí představených vydal do západní oblasti od města Ottawy mezi indiánské kmeny, hovořící algonquianou. Během pěti měsíců zmírňoval prvotní nedůvěru vůči misionářům, seznamoval se s domorodým jazykem a sestavil potřebný slovník. V březnu 1626 přišel k sousedním Huronům, při východní straně od Huronského jezera. Během tří let zakoušel jejich zaostalost po stránce kulturní, hygienické i mravní a naučil se jejich řeč, do které přeložil katechismus. Misionářské snahy pak byly narušeny bojem koloniálních mocností o nadvládu nad Severní Amerikou a když v r. 1629 Angličané obsadili Québec, museli francouzští misionáři zem opustit.

Janu de Brébeuf byl návrat s dalšími misionáři mezi kanadské Indiány umožněn až v březnu 1632. Podle dopisu spolubratřím se plně přizpůsobili životu domorodců, jejich obydlím byly chatrče ze stromové kůry. Nepříznivě prožívali stále udržované ohně a kouř, mezi nimi se pohybující začouzená nahá těla, houfy psů a vše pokryté vrstvou prachu. Při nezbytných návštěvách v chatrčích byli též postiženi parazity a setkávali se s odporem domorodců, urážkami a tupením. Museli mezi nimi trávit dlouhé hodiny, než mohli promluvit o náboženství, a jak Jan psal, po vštípení nějaké křesťanské pravdy stačil jeden něčí sen na zničení práce celého měsíce.

Koncem roku 1636 všechny obyvatele zasáhla epidemie, která šířila hrůzu a skosila mnoho životů, zvláště mezi dětmi. Misionáři, jakmile se zotavili z onemocnění, plně začali sloužit postiženým Indiánům, z nichž mnozí byli pod vlivem intrikářských kouzelníků, svalujících každé neštěstí na misionáře. Jejich obětavost však vyvolávala u Indiánů údiv.

Jan de Brébeuf denně při sloužení mše svaté opakoval svůj slib, že se nikdy nebude snažit vyhnout milosti mučednictví a smrtelný úder přijme radostně jako z Ježíšových rukou. Přestože byl představeným misie, vykonával nejtěžší a nejponíženější práce. Pro Indiány byl Echon - nosič břemen. Tito domorodci se občas rozzuřili a zacházeli s ním velmi hrubě, ale on zůstával vždy klidný, trpělivý. Jeho neochvějná dobrota nad domorodci zvítězila a už od r. 1637 začaly skupiny dospělých přijímat křesťanskou víru a křest. V březnu 1649 počet pokřtěných Janem de Brébeuf dosahoval k sedmi tisícům. Skupina irokézských bojovníků 16. 3. napadla misii a P. Jana de Brébeuf odvedla k mučednickému kůlu s Gabrielem Lalemantem a dalšími křesťanskými Hurony, které zajala. P. Jan je za svého mučení stále povzbuzoval. Irokézové mu vytrhali nehty a na krk zepředu i zezadu pověsili rozpálené sekery. V pase ho obtočili stromovou kůrou, napuštěnou pryskyřicí, kterou zapálili. Pak mu z těla odtrhávali upečené kousky kůže a před jeho očima si je dávali do úst. Další ho skalpovali a na krvácející hlavu lili horkou vodu s posměšnými slovy o křtu. Zatímco Jan neustával v modlitbě odřízli mu rty, vytrhli jazyk, zvyráželi zuby a do hrdla mu nakonec vrazili žhavý kus dřeva. Po třech hodinách mučení mu otevřeli hrudník a vytrhli srdce. Jedli ho s přesvědčením, že tím získají jeho nepochopitelnou statečnost, pro kterou za mučení neslyšeli žádný nářek.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hilarius et Tatianus, ep. Aquileien. (století neznámé); Papas (s. IV.); Iulianus, m. in Cilicia (s. IV); Eusebia, abbatissa (asi 680); Heribertus (1021); Ioannes Sordi seu Cacciafronte^♦ (1181); Ioannes Amias et Robertus Dalby^♦ (1589); Ioannes de Brébeuf, passio: 16 mar. (1649)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský