Maria ab Iesu Crucificado /Iosephina/ Catanea
| 14. března, připomínka | |
| Postavení: | řeholnice OCD |
| Úmrtí: | 1948 |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Neapole. Měla chabé zdraví a i přes závažná onemocnění odešla do teprve zřizovaného karmelitánského kláštera v jejím rodišti. Skutky i obětí přispěla k jeho oficiálnímu uznání za Karmel II. řádu OCD v roce 1932. Přála si trpět s Ježíšem a nejbolestnější onemocnění přijímala jako milost. Jako matka představená vedla své sestry z invalidního vozíku. Zemřela ve věku 54 let.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
TRPĚT S JEŽÍŠEM ZNAMENÁ ŠTĚSTÍ
Narodila se 18.2. 1894 v Neapoli v Itálii do rodiny markýze Grimaldiho a Pinelly. V květnu 1904 přijala první sv. přijímání. Maminka s babičkou ji svým příkladem vychovávaly k eucharistické úctě i lásce vůči Panně Marii a k časté modlitbě svatého růžence. Od dětství projevovala lásku k chudým a potřebným. Pečovala o dvě osamělé staré ženy. Ve 14 letech se účastnila devítidenní pobožnosti k sv. Josefu, která byla zaměřena na založení karmelitánského kláštera v Neapoli u Červených mostů, kam se její starší sestra Antoinetta rozhodla vstoupit.
Josefina od dětství trpěla nemocemi. Od 16 let měla časté angíny a později u ní byla zjištěna tuberkulóza páteře s rozsáhlým poškozením míchy, které vedlo k ochrnutí.
Ve 24 letech, přes nesouhlas své matky, odešla 10. 3. 1918 do neapolského kláštera na via S. Maria dei Monti ai Ponti Rossi (u Červených mostů), který byl teprve zakládán. Dne 6. 8. 1918 prohlásila, že se chce obětovat s ukřižovaným Ježíšem.
Byla velmi aktivní a za tři a půl měsíce onemocněla chřipkou, která velmi těžce vystupňovala zdravotní problémy a přivedla ji prý na pokraj smrti. Pro přímluvu svatého Josefa pak došlo k uzdravování. Za necelé čtyři roky, 6. 6. 1922, ji postihl srdeční záchvat (infarkt) s velmi prudkými bolestmi, zvláště v srpnu se její stav povážlivě začal zhoršovat. K zázračnému uzdravení došlo v následujícím roce po doteku relikvie ramene svatého Františka Xaverského, která byla přivezena do Neapole 26. června 1923 a přinesena až Josefíně do cely. Následující noc se jí sv. František zjevil ve snu.
Zřízení kláštera bosých karmelitek (Ordo Carmelitarum Discalceatorum) v Neapoli bylo oficiálně schváleno Svatým stolcem až 7. 12. 1932. Bylo to tři měsíce poté, co Josefína s touto žádostí byla v Římě. Po tomto potvrzení jedenáct terciářek začalo 30. ledna noviciát. Dne 30. 5. 1933 Josefina Catanea se jménem Marie od ukřižovaného Ježíše obřadně přijala v 39 letech řeholní hábit a nabídla se ukřižovanému Ježíši, že chce být ukřižována spolu s ním. Od té chvíle tiše a radostně trpěla. Slavnostní sliby vykonala 6. 8. 1933.
Karmel sv. Terezie a Josefa ai Ponti Rossi, dům druhého řádu OCD, příslušel na základě jurisdikce papeže Pia XI. z r. 1932 pod arcibiskupa Neapole.
Marie od ukřižovaného Ježíše Josefina Catanea byla i přes fyzické obtíže 2. 4. 1934 arcibiskupem Neapole kard. Alessio Ascalesi jmenována podpřevorkou. Dne 6. 8. 1945 byla ustanovena vikářkou a 29. září téhož roku zvolena za převorku, ač již byla pro své onemocnění odkázána na invalidní vozík.
Od roku 1943 trpěla záněty a dalšími bolestmi. Nejzávažnější byla amyotrofie (ALS) s postupným zhoršováním zraku. Tato těžká a bolestivá onemocnění Marie od ukřižovaného Ježíše přijímala nejen s oddaností Boží vůli, ale považovala je za „krásný dárek.“ S utrpením měla pocit stále širšího duchovního mateřství a cítila se šťastná. Vnímala přítomnost Pána a říkala: „Mnoho trpím, ale jsem šťastná.“ Již dříve říkala: „Bůh sám stačí“ – to byla její zkušenost. Stále se modlila a své sestry vychovávala k pevné důvěře v Boha.
Zemřela se srdcem obráceným k Bohu v neděli 14. 3. 1948 po 19 hodině.
Pro velký zájem o rozloučení a modlitbu u její rakve měla pohřeb až 13. den (27. 3.), a aniž by její tělo bylo chráněno proti přirozeným změnám, neprojevily se na něm žádné známky počínajícího rozkladu. Tato skutečnost mimo jiné přispěla k tomu, že 27. prosince téhož roku kardinál Ascalesi zahájil proces šetření pro blahořečení. Diecézní výsledky byly v Římě převzaty 18. 2. 1952 a 3. 1. 1987 papež Jan Pavel II. vydal prohlášení o heroických ctnostech a zařadil ji mezi ctihodné Boží služebníky.
Slavnost blahořečení Marie od ukřižovaného Ježíše Josefiny Cataney se konala 1. 6. 2008 v katedrále v Neapoli za předsednictví místního arcibiskupa kardinála Crescenzio Sepe a kardinála Jos. Saraivy Martins, který jako prefekt Kongregace pro svatořečení oznámil její blahořečení.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Různá onemocnění a zdravotní problémy nám mohou život velmi zatěžovat nebo je možné se s nimi smířit jako s darem od Boha na záchranu jiných duší. Podobně to udělala nejen Marie od ukřižovaného Ježíše, ale i více svatých. Jedněmi z mnoha byli i sv. Hyacinta a její bratr František (pam. 20. 2.) i jejich sestřenice Lucie, kteří za hříšníky přinášeli oběti od nejmenších nepříjemnosti až pro ně veliké. Také modlitba za obrácení srdce hříšníků urážejících Boha je užitečná a s ní tedy začnu. Jednou z doporučovaných je opakování tzv. střelné: „Ježíši, Maria, miluji vás, zachraňte duše.“Bože, Tys povolal blahoslavenou Marii od ukřižovaného Ježíše Cataney, aby následovala Tvého Syna v jeho chudobě, pokoře a oběti sebe samé. Pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Alexander, m. Pidnæ (asi 390); Lazarus, ep. Mediolanen (s. V.); Leobinus (asi 557); Mathildis (968); Paulina, religiosa (1107); Eva Montis Cornelii♦ (asi 1265); Iacobus Cusmano♦ (1888); Maria ab Iesu Crucificado /Iosephina/ Catanea♦ (1948)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský