Ioannes Vojtech Balicki, presbyter
| 15. března, připomínka | |
| Postavení: | kněz |
| Úmrtí: | 1948 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 25. 1. 1869 v obci Staromieście (dnes součást Rzeszówa) v dnešním Polsku (tehdy součást Rakousko-Uherska) do skromné rodiny Mikołaje Balicki a Katarzyny Saterlack. Po ukončení školy v Rzeszówě nastoupil v září 1888 do diecézního semináře v Przemyślu.Kněžské svěcení přijal 20. 7. 1892 a rok pastoračně působil ve farnosti Polna. Vynikal zde prožíváním modlitby, jako nadaný kazatel i trpělivý zpovědník, který zároveň penitenty motivoval k duchovnímu růstu. Po roce byl poslán na Papežskou gregoriánskou univerzitu v Římě, kde získal titul z teologie. Poté se vrátil do své diecéze a v semináři byl profesorem dogmatické teologie. Svými přednáškami měl velký vliv na morální formaci jeho studentů.
V teologii viděl vědu o Bohu a zároveň vědu, která člověku pomáhá najít Boha. Od roku 1900 byl prefektem a v roce 1927 jmenován prorektorem semináře a v dalším roce rektorem. Na srdci měl starost o nemocné a nejvíce potřebné. Zvláště mu šlo o duchovní formaci budoucích kněží. Před jejich představením biskupovi prostudoval jejich zprávy a modlil se o vedení ke správnému rozhodnutí.
Z důvodu slábnoucího zdraví se v roce 1934 vzdal místa rektora a profesora teologie. Žil nadále v semináři a do roku 1939 mohl zpovídat a pro mnohé být duchovním rádcem. Žádného kajícníka ale nikdy neodmítl. Ti, které vedl, většinou svědčili, že o. Jan Vojtěch Balicki měl mimořádný dar pronikat do hloubky jejich duší.
V září 1939 Polsko začalo prožívat tragédii druhé světové války. Město Przemyśl bylo rozděleno tak, že starou část okupovali sovětští vojáci a zbytek města Němci. Balicki zůstal v sovětské zóně, jen se musel přestěhovat do pokoje v provizorní biskupské rezidenci. Když v říjnu 1941 zde boje skončily a bariéra rozdělující město byla zbořena, o. Jan Vojtěch Balicki se snažil bez rozdílu všem potřebným pomáhat.
Po polovině února 1948 mu byl diagnostikován oboustranný zápal plic a tuberkulóza v pokročilém stadiu. Na následky těchto onemocnění zemřel ve věku 79 let v nemocnici v Przemyślu, která už opět byla polskou.
Blahořečený byl 18. 8. 2002 papežem Janem Pavlem II.
Menignus (asi 250); Zacharias, Pp. (752); Leocritia (859); Sisebutus (1086); Gulielmus Hart♦ (1583); Ludovica de Marillac (1660); Clemens Maria Hofbauer (1820); Salvador Valerius Parry♦ (1889); Placidus Riccardi♦ (1915); Pius Conde♦ (1937); Ioannes Vojtech Balicki♦, presbyter (1948); Artemidis Zatti (asi 1951)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský