Vindicianus
| 11. března, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 712 |
ŽIVOTOPIS
Podle starobylé místní tradice se narodil kolem roku 632 v Bullecourt u Bapaume v dnešním francouzském departementu Pas-de-Calais. Tradovaný záznam pochází až z období po jeho smrti. Není nic známo ani o jeho mládí, i když se někde píše, že byl žákem světce Eligia z Noyonu. Eligiově vlivu na charakter Vindiciána se připisuje jeho pozdější budování a ochrana klášterů, horlivost v pastoračních návštěvách farností i ochota napomínat proti přestupování morálního zákona, i když si královská moc uzurpovala právo o něm rozhodovat.Kolem roku 668 byl Vindicián zvolen za nástupce Auberta, biskupa z Cambrai-Arras. Dokončil stavbu opatství Saint-Vaast, (sv. Vedasta), kterou začal jeho předchůdce. S velkou odvahou protestoval proti excesům merovejských králů a panovačných příslušníků dvora. Bývá připomínána krutá vražda biskupa Leodegaria Ebroinem, který patřil ke královskému dvoru, a Vindicián králi Theodorichovi III. vyčetl odpovědnost za jeho podřízeného majordoma Ebroina a vyzval krále, aby odčinil svou spoluvinu. Ten výtku přijal, vykonal pokání a následně podpořil klášter sv. Vedasta (pam. 6. 2., psaný též Vaasta) královskými dary.
Vindicián po plodné pastorační službě ve své diecézi s odstraňováním zbytků modlářství se rozhodl závěr svého života strávit ve zde zmiňovaném klášteře, ale udává se, že zemřel při návštěvě Bruselu.
Byl pohřben na Mont-Saint-Éloi v opatství u Arrasu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Pionius (asi 250); Trophimus et Thalus (s. IV.); Constantinus, imperator (s. VI.); Vincentius, abbas (630); Sophronius (639); Vindicianus (asi 712); Benedictus, ep. Mediolanen (725); Œngus Culdeus (asi 824); Eulogius, m. Cordubæ (859); Ioannes Baptista de Fabriano Righi♦ (1539); Thomas Atkinson♦ (1616); Ioannes Kearney♦ (1653); Dominicus Câm (1859); Franciscus Gjini, Matthias Prennushi Nika♦ (1948); Marcus Chŏng Ui-bae et Alexius U Se-yŏng (1866)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský