Fina
| 12. března, připomínka | |
| Postavení: | panna |
| Úmrtí: | 1253 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se v roce 1238 v italském San Gimignanu v oblasti Toskánska zchudlým šlechticům Cambiovi Ciardimu a Imperiéře. Rodiče ji svým příkladem předávali hlubokou víru. Ta ji při těžkém paralyzujícím onemocnění trvajícím od deseti let pomáhala snášet utrpení s nepřekonatelnou trpělivostí a v důvěře Bohu.Je připomínáno, že její bolesti umocnilo úmrtí její matky a předtím prý ztratila otce. Každý z jejích návštěvníků pocítil, že se zde žije životem víry, i když Fina pociťovala bolest při každém pohybu, takže ji bylo zapotřebí přenášet na dřevěné desce. Přesto, nebo právě proto, že byla sama chudá, prožívala empatii s druhými, kteří měli nedostatek. A to až do té míry, že sama odmítala jíst, aby se mohlo dát někomu dalšímu z chudých. Ráda se dělila, jak to bylo jen trochu možné.
Fina (celým jménem asi Serafina) svůj život svěřovala sv. Řehoři Velikému, protože snad slyšela, že i on byl po většinu svého pontifikátu sužován chorobami a pro tělesnou slabost poslední léta života musel setrvávat na lůžku. Slyšela také o jeho lásce k chudým a asketickém životě tohoto svého vzoru.
Asi 8 dní před její smrtí měla vidění, ve kterém ji sv. Řehoř Veliký přišel oznámit přesné datum konce jejího pozemského života. Bylo to v den tehdejšího slavení jeho svátku 12. 3.
Dominik Ghirlandaio proto v kapitulním chrámu vytvořil fresku této situace (viz vyobrazení vlevo). Fině se už mezi smrtí a pohřbem připisovalo více zázraků. Potvrzení jejího svatého života viděli lidé v tom, že z dubového prkna, na kterém ležela, vyrůstaly údajně vonící fialky. Z řady uzdravení bývá uváděna zvláště ruka její chůvy či pečovatelky Beldie. Ta ji měla postiženou v důsledku nošení Finy a nešla ji snad za jejího života narovnat. O jejím svátku si vesničan, který šel nasekat dříví, poranil nohu a po prosbě k Fině se mu zahojila. V roce 1479 byla vzývána za odvrácení moru a smrtící nemoc vzápětí ustala. Podobně se stalo v roce 1631. Její ostatky bývaly neseny v průvodu městem.
Její svátek byl oficiálně ustanoven v roce 1481 a slavení zůstalo jen na rovině blahoslavených.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maximilianus, m. Thebeste (295); Mygdon, Eugenius, Maximus, Domna, Mardonius, Petrus, Smaragdus et Hilarius, m. Nicomediæ (303); Petrus, Dorotheus et Gorgonius (303); Innocentius Pp I (417); Paulus Aurelianus (s. VI); Gregorius Magnus Pp I, doctor Eccl (604); Theophanes Chronographus (817); Elphegus (951); Fina♦ (1253); Iustina Francucci Bezzoli♦ (1319); Hieronymus Gherarducci♦ (asi 1369); Iosephus Zhang Dapeng (1815); Angela Salawa♦ (1922); Aloysius Orione (1940)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský