Lazarus, ep. Mediolanen
| 14. března, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | s. V. |
ŽIVOTOPIS
Kolem poloviny V. století se stal milánským biskupem. Mnohým lidem se zdá divné, že když víme po kom a před kým v italském Miláně na biskupský stolec nastoupil a byl prý na něm 11 let, zemřel 14. 3., že neznáme konkrétní roky.Lazar se stal v Miláně 17. biskupem po Glyceriovi a před Eusebiem. Někde se uvádí trvání jeho episkopátu mezi lety 440 a 451. Bývá uváděn i dřívější rok se zdůrazněním, že v té době na Milán útočili a dostávali se k moci Ostrogóti. Rok jeho smrti máme místo číslicí uveden informací, že zemřel před invazí Attilových Hunů, která byla v roce 452.
Báseň od milánského klerika Ennodia nám ho představuje jako přísného biskupa, který svým pohledem dokázal přemáhat zlé úmysly špatně smýšlejících, ale se soucitem povzbuzoval kajícníky k odvaze a vytrvalosti.
Sám dovedl jednat moudře a s odvahou. Sem patří i jeho rozhodnutí při naléhavém získání ochrany před barbary. Vyzval věřící ke třídennímu půstu zároveň s konáním procesí, při kterých byly konány prosebné litanie a končily při návštěvě různých kostelů. Šlo o způsob dovolávání se Boží ochrany.
Je připomínáno, že shodné prosebné dny s modlitbami litanií zavedl také sv. Mamert (pam. 11. 5.) v diecézi Vienne a to na tři dny před Nanebevstoupením Páně.
První orleánský koncil (r. 511) nařídil, aby se toto zachovalo a rozšířilo po celé Francii. Prosebné dny se také rychle rozšířily do Anglie a dalších oblastí.
Na konci VIII. století je zavedl Lev III. v Římě a ještě ve XX. století byly konány i u nás k Božím mukám v polích jako tzv. Křížové dny. Prosilo se v nich za úrodu země a za odvrácení pohrom.
Naši předkové konali prosebná procesí do polí k svátku Marka evangelisty, který bývá uváděn jako přímluvce za dobré počasí a úrodu. Se změnami po II. vatikánském koncilu se od průvodů upustilo dost možná pro komunistická omezení. Podstatou je ale otázka a postoj, týkající se toho, zda obyvatelé země touží po Božích darech, nebo svými postoji se pyšní svou soběstačností.
Dnes v dobách opakovaných záplav a dalších pohrom hmatatelně chybí prosby lidstva a jeho pokorný postoj, který naši předci vyjadřovali slovy: „Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání.“
Podle středověkých katalogů milánských biskupů zde připomínaný Lazar zemřel v tento den 14. 3. a pohřben byl v bazilice svatých apoštolů (dnes San Nazaro Maggiore). Nic dalšího, co by bylo podstatné, o něm nevíme.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Alexander, m. Pidnæ (asi 390); Lazarus, ep. Mediolanen (s. V.); Leobinus (asi 557); Mathildis (968); Paulina, religiosa (1107); Eva Montis Cornelii♦ (asi 1265); Iacobus Cusmano♦ (1888); Maria ab Iesu Crucificado /Iosephina/ Catanea♦ (1948)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský