Ioannes Sordi seu Cacciafronte
| 16. března, připomínka | |
| Úmrtí: | 1181 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 1125 v Cremoně v Itálii jako Jan Sordi. Jeho druhé příjmení Cacciafronte měl prý jeho nevlastní otec. Někde se uvádí, že je označením jeho rodového původu z Cremony, a proto se oboje vyskytuje v historických pramenech.Jan Sordi v 16 letech ve svém rodném městě vstoupil do benediktinského kláštera San Lorenzo (sv. Vavřince). Zde byl asi v roce 1155 jmenován opatem. Pod jeho vedením, podle slov mnichů, nebyla např. poslušnost vůbec těžká a v komunitě se dařilo i dalším ctnostem, protože opat Jan byl prvním, kdo je praktikoval a nepožadoval, co sám nedělal. Duchovní život jeho komunity byl jeho stálou starostí.
Za svou věrnost papeži Alexandru III. byl poslán do vyhnanství císařem Fridrichem Barbarossou, který byl nakloněn Octavianovi, usilujícímu o obsazení stolce svatého Petra jako Viktor IV.
Jan Sordi několik let žil asketicky v Mantově, kde byl v roce 1173 zvolen biskupem místo biskupa z Graciodormu, který z Mantovy odešel, protože se postavil na stranu Octaviana. Biskup Jan Sordi byl pozorný k chudým a projevoval se jako starostlivý pastýř. Když se Octavian kajícně vrátil, Jan Sordi se za něj přimlouval u papeže s tím, že je ochoten svému předchůdci místo přenechat. Svatý stolec žádosti vyhověl, ale za nedlouhý čas Janovi svěřil biskupství ve Vicenze. Na tomto novém místě musel Jan Sordi řešit potírání kacířství, záleželo mu zde na vzdělávání duchovenstva a usiloval o jednotu a mírová řešení v církvi.
Nakonec byl prý zavražděn Petrem, který bývá někde označen za vazala a zpronevěřil církevní fondy. Biskup Jan zvyšoval jeho napomenutí v zájmu církve, ale napomínaný nakonec odpověděl jeho zavražděním. V martyrologiu se můžeme dočíst, že byl „zasažen mečem najatého vraha“, což si nemusí protiřečit se zde uvedeným. Vzhledem k tomu, že Jan Sordi byl zabit při plnění svých povinností i v souvislosti s napomínáním provinilce a při smrti vyslovil slova „Odpusť mu, Pane,“ je považován za mučedníka. Jeho tělo bylo uloženo do katedrály ve Vicenze.
Blahořečený byl 30. 3. 1824 papežem Lvem XII.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Hilarius et Tatianus, ep. Aquileien. (století neznámé); Papas (s. IV.); Iulianus, m. in Cilicia (s. IV); Eusebia, abbatissa (asi 680); Heribertus (1021); Ioannes Sordi seu Cacciafronte♦ (1181); Ioannes Amias et Robertus Dalby♦ (1589); Ioannes de Brébeuf, passio: 16 mar. (1649)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský