Světci k nám hovoří...


O PATRONECH, UČITELÍCH CÍRKVE
A TZV. ČTRNÁCTI POMOCNICÍCH

Některým ze svatých se dostává jmenování za „Učitele církve“. Rozhodovat o něm je ve výhradní kompetenci papeže, ale jsou k tomu potřebné určité předpoklady. Vedle naprosté ortodoxie (pravověrnosti) ve všech aspektech učení je u navrženého kandidáta přihlíženo zejména na rozhodný a univerzální vliv jeho doktríny a také na jeho originalitu. Učitelé církve jsou ti, kteří se natolik dali Bohu k dispozici, že mimořádným způsobem, většinou za ztížených okolností, dokázali v situaci, v níž žili a za spolupůsobení Boží milosti nejen poskytovat mimořádnou službu, ale zanechali i následování hodný příklad spolehlivé cesty k Bohu. Jak vidíme u jedné z posledních učitelek církve, sv. Terezie z Lisieux, která své povolání objevila v úkolu „být láskou“ (v mystickém těle Církve), může být tato cesta i velmi nenápadná. Její touhou bylo dobytí světa pro Boha. O učitelích církve se dá říci, že společným jmenovatelem jejich života je láska vyvěrající z Boha, která má přednost před vším ostatním a jejich hybatelem se stal Duch svatý. Zde docházíme k poznání, že „nedostižným“ vzorem učitelů Církve je Panna Maria, Matka moudrosti a oni jsou jejími následovníky.

Volba svatých patronů je další problematikou. Předně, kdo může právoplatně vyhlásit někoho ze svatých za patrona pro určitou skupinu. – Vždy je nutné schválení Svatého stolce. Dnes toto povolení vystavuje Congregazione per il Culto divino e la Disciplina dei Sacramenti, Piazza pio XII, l0, 00193 Roma. Žádost se obyčejně odvozuje ze života dotyčného světce. K velmi významným patronům patří šest spolupatronů Evropy. Vedle sv. Benedikta z Nursie a věrozvěstů Cyrila a Metoděje, byly papežem Janem Pavlem II. vyhlášeny i tři patronky (sv. Brigita Švédská, sv. Kateřina Sienská a sv. Edita Steinová s řeholním jménem Terezie Benedikta od Kříže), jež zastupují rozdílné regiony Evropy a do značné míry velmi pozitivně ovlivnily život církve i celého našeho kontinentu. V aktu jmenování za patrony je podtržen historický význam křesťanství při formování tváře Evropy i jeho role týkající se současného procesu sjednocování v ní. Mimo jiné je vyzdvižena i významná úloha ženy v současné církvi. Úcta církve k těmto společným vzorům nás vybízí vzývat je jako přímluvce přes všechny hranice a staletí.

Schváleno je mnoho patronátů jednotlivých řádů, diecézí; své schválené patrony mají i osoby některých oborů, v nichž konkrétní světci působili. Jak uvedeno, první podnět k volbě za patrona je odvozen ze života světce. Toto odvozování se však také dělo velmi nekoordinovaně, bez schválení se šířilo i třeba z pochybného legendárního podání, jež utvářelo i zcela neoprávněné patronáty, které se bez uvažování šířily dál. Ukázkou je např. v knize „Rok se svatými“ prohlášení o určitých světcích, že jsou patrony i věcí, zvířat a jejich nemocí. Některé zvykové patronáty určitých řemeslníků a další byly přimíchány ke schváleným a do určité míry při šíření tolerovány.

Mimořádný význam má volba osobního patrona, pro kterého se platně rozhoduje jednotlivec. Zde se můžeme opírat o to, co říká Katechismus katolické církve o křestním jménu: „Při křtu jméno Pána posvěcuje člověka a křesťan dostává v církvi vlastní jméno. Může to být jméno nějakého světce, to je nějakého učedníka, který žil s příkladnou věrností ke svému Pánu. Patronát světce poskytuje vzor lásky a zajišťuje jeho přímluvu… (KKC 2156)

Čtrnáct pomocníků v nouzi je název různorodé skupiny světců, jejichž vzývání bylo doporučováno podobně jako vzývání patronů, nedá se však říci, že by pocházelo od Svatého stolce. Předpokládá se, že jejich kult vznikl v Německu. Snad jisté je, že ve století XIV. byli uctíváni v Řezně. Ve Vídni, na předměstí zv. „Altlerchenfeld“ byl v roce 1862 zasvěcen kostel svatým pomocníkům, kteří byli oslavováni i společným svátkem 24.3. Traduje se i legenda o pastýři Hermanovi, jenž měl mít třikrát vidění téhož dítěte a při posledním vidění je spatřil obklopené 14ti dalšími dětmi, které mu byly představeny jako 14 pomocníků. Přes názor opata Bedřicha, že jde o výplod obrazotvornosti byla vystavěna ve vidění požadovaná kaple a r.1447 od arcibiskupa Bamberského ke cti P.Marie a 14ti pomocníků zasvěcena.

Podle knihy Anselma Grüna „Duchovní terapie a křesťanská tradice“ má úcta ke 14ti sv. pomocníkům svůj původ v dobách velkého soužení, hladu, válek a morových epidemií. K legendám o těchto světcích bylo dodáváno, že si před svou mučednickou smrtí vyprošovali, aby směli pomoci každému, kdo se na ně obrátí. Přes pochybnosti o nich se začalo zdůrazňovat to podstatné jejich duchovní poselství a aplikace na vlastní život.

Podíváme-li se do nového martyrologia, nejen že tam není společný svátek, ale nejsou ani uváděni s tímto titulem. Pro doplňující informaci je zde přehled oněch pomocníků. (Ve skutečnosti nám mohou být pomocníky a přímluvci všichni svatí.)

Sv. Achác, ( Acacius), je první v abecedním pořadí a podle jedněch autorů jde o biskupa (kterého martyrologium neuvádí), podle druhých, snad správnějších, jde o vojína a mučedníka v Byzantii, ze stol. IV. a památkou 8.5.; býval vzýván ve smrtelných úzkostech. (Snad je daleko vhodnější obracet se na sv. Josefa a Pannu Marii.)

Sv. Barbora, panna a muč. století nejisté, připomínka 4. 12. – patronka vězněných a umírajících, bývala u ní vyprošována svátost nemocných.

Sv. Blažej, biskup a mučedník (+ asi r. 320), slaven nezávaznou památkou 3. 2. – považován za přímluvce sužovaných strachem a úzkostí, zejména v souvislosti se sv. zpovědí, vzýván při bolestech v krku.

Sv. Cyriak, patřící mezi šest druhů ze stol. IV. připomínaných 8.8. – byl označen jako pomocník při posedlosti a vzýván při pokušení.

Sv. Dionýsius pařížský, (Diviš), biskup a muč. ze stol. III. a s nezávaznou památkou 9.10. – označován za pomocníka při nesprávném myšlení, vzýván byl i při neklidném svědomí.

Sv. Erasmus, biskup, (+ asi r. 303), připomínka 2.6.- pomocníkem při přemíře emocí a vzýván při tělesných bolestech.

Sv. Eustach (Dobromír) muč. století nejisté, připomínka 20.9. – byl označován za rádce v mezilidských vztazích a vzýván při velkých životních souženích.

Sv. Jiljí, opat, poust. ze stol. VI./VII. a s připomínkou v kalendáři 1.9. – jako pomocník byl vzýván při manželské neplodnosti a při rakovině, rovněž se k němu obracelo v pokušeních a byl vzýván z důvodu falešného studu při sv. zpovědi.

Sv. Jiří, muč. ze stol. IV. a s nezávaznou památkou v našem kalendáři 24.4.– vzýván jako osvoboditel od zla (symbolizovaného drakem), zejména i při pochybnostech ve víře.

Sv. Kateřina Alexandrijská, století nejisté, připomínka 25.11. – označena za léčitelku ztroskotaných životních plánů a pomocnice vymáhající hříšníkům pravé pokání .

Sv. Kryštof, mučedník, století nejisté, s připomínkou 25.7.– průvodce na cestách, pomocník v pokušeních a byl vzýván i proti moru a hladu.

Sv. Markéta, (Marina, Margareta) z Antiochie, století nejisté, připomínka 20.7. – byla vzývána jako přímluvkyně za rodičky a pomocnice v porodních bolestech.

Sv. Pantaleon z Nikomed., lékař a muč. (+ asi r. 305), připomínka 27.7. – pomocník vyprahlých a vyčerpaných.

Sv. Vít, muč. století nejisté, nezávazná památka 15.6. –označován byl za dárce nové životní energie a vzýván jako patron a vůdce mládeže.



Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.