Apollonius et Philemon
| 8. března, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | 287 |
ŽIVOTOPIS
Apolon se stal údajně mnichem a snad i poustevníkem v egyptské Thébaidě. Vydával se také na návštěvy mezi pronásledované křesťany, které povzbuzoval k vytrvalosti ve víře i k odvaze přijmout mučednictví za Diokleciánova pronásledování. Počáteční postoj Filemona není v legendárních vyprávěních jednoznačný, ale nestejně se udává doba, kdy Filemon, obrácený přispěním Apolona, veřejně se přiznal k tomu, že uvěřil a touží být pokřtěn. Taková jednání končila tehdy mučednickou smrtí a podle legendy mělo dojít k upálení obou mužů, ale náhlý prudký déšť rozsudek změnil asi na utopení v moři. Legenda pokračuje tím, že při cestě do místa svého mučednictví svou vírou ovlivnili i smýšlení vojáků v jejich doprovodu.Martyrologium je u těchto dvou mučedníků až stroze stručné a vedle jejich dvou jmen pouze prozrazuje, že mučednictví podstoupili v egyptském Antinoöpolis v roce 287. Tradice dokončuje legendární podání tím, že jejich těla byla zázračně vynesena na břeh a potom byla pohřbena v Antinoöpolis, kde v pozdějších letech došlo k zázrakům.
Antinoöpolis prý ležela jižně od egyptské obce Besa.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes de Deo (1550); Pontius, diaconus (s. III.); Apollonius et Philemon (287); Provinus (asi 420); Senanus (s. VI.); Felix, ep. Dumnocen (asi 646); Theophilactus (přibližně kolem r. 840 až 845); Humfridus (871); Litiphridus, episcopus (874); Duthacus (asi 1065); Veremundus (asi 1095); Stephanus, abbas Obazinen (1159); Vincentius Kadłubek♦ (1223); Ioachim Kurōemon♦ (1624); Faustinus de la Incarnación Míguez (1925)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský