Marie Barbara a Sanctissima Trinitate Maix
| 17. března, připomínka | |
| Postavení: | zakladatelka Kongregace sester Neposkvrněného Srdce Panny Marie |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 27. 6. 1818 v blízkosti paláce ve Vídni. Byla první z devíti dětí Rozalie Mauritzové a Josefa Maixe, který byl od roku 1786 domácím služebníkem a později komorníkem arcivévody Františka Karla Rakouského na zámku Schönbrunnu. V rodině Maixe byla velmi častá onemocnění a také úmrtí čtyř dětí. Maixovi patřili mezi chudé, i když otec pracoval v císařské rezidenci. Žil ve velkém kontrastu luxusu a chudoby vlastní rodiny. Přesto se rodiče snažili dát svým dětem hlavně křesťanskou víru, nezdolného ducha a vytrvalost života z víry. U Barbory se materiální nedostatky promítaly do různých onemocnění. Mívala prý záchvaty tyfu i astma a další. Živit rodinu se prý i ona pokoušela jako pomocnice v kuchyni sousedního paláce, ale na moc dlouho neměla naději. Asi kolem jejích 15 let jí zemřeli oba rodiče. Barbora ve své mysli i srdci pociťovala potřebu nějaké výrazné pomoci mladým dívkám a ženám. Bylo to v době značné nezaměstnanosti a mnoha porodů samoživitelek.Přes zákaz zakládání řeholních kongregací Barbora shromáždila mladé ženy do společenství Sester Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Zákonem bylo zakázáno i přijímání nových členů.
V Rakouském císařství narůstaly podněty k revolucím, vliv měly i úspěchy revolucí jinde ve světě. Za počátek se považuje březnové povstání ve Vídni a v Uhrách. V tomto roce 1848 se Barbora s 21 družkami rozhodla vyplout do Severní Ameriky, ale pro určité okolnosti na jiné lodi přistály 9. 11. v Rio de Janeiru v Brazílii. O této zemi neměly žádné kulturní ani geografické znalosti a chyběly jim i ty jazykové, a tak si vystačily se svou vírou v Boží prozřetelnost a pomoc.
Barbora chtěla dělat to, co si přeje Ježíš. Začala tak, že mnoho milovala a s mateřskou laskavostí sloužila chudým. Přitom měla velkou důvěru v Boží vedení. Na cestě, kterou šla, se setkávala s mnoha překážkami, rozděleními a ponížením. Spolusestrám opakovala: „Bůh najde cesty a prostředky. Nechme ho, ať to klidně udělá.“ Říkala to s vírou, kterou se naučila při svém vztahu k Mariině srdci. V Rio de Janeiru se prý šest měsíců připravovala na složení slibů u konceptionistek, které byly společností zvanou naší Paní Boží Prozřetelnosti (SND), jejímž spoluzakladatelem byl o. Antonín Galvao (pam. 23. 11.).
S přijetím řeholního jména Marie Barbora od Nejsvětější Trojice přijala 8. 5. 1849 také hábit se svými spolusestrami. S datem tohoto dne se někde také uvádí, že založily svůj mateřský dům v Porto Alegre (data se nepodařilo ověřit). Svým sestrám zdůrazňovala, aby svým příkladem ukazovaly to, co učí slovy.
Do Rio de Janeira se vrátila 31. 12. 1870, aby pomáhala ve škole pro dívčí sirotky. Dne 7. 3. 1873 onemocněla a o 10 dní později zemřela.
Její ostatky byly přeneseny v roce 1957 do kaple São Raphael v Porto Alegre.
Blahořečená byla 6. 11. 2010 v tomto městě v provincii Rio Grande do Sul.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Patricius, ep. in Hibernia (461); martyres Alexandri (asi 392); Agricola, ep. Cabillonen (580); Gertrudis, abbatissa Nivellen (659); Paulus, monachus (asi 770); Conradus♦, eremita (asi 1154); Ioannes Sarkander (1620); Gabriel Lalemant (1649); Marie Barbara a Sanctissima Trinitate Maix♦; Ioannes Nepomucenus Zegri Moreno♦ (1905)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský