martyres Alexandri
| 17. března, připomínka | |
| Úmrtí: | asi 392 |
ŽIVOTOPIS
Martyrologium zde připomíná skutečnost situace křesťanů za vlády císaře Theodosia I., který vládl do roku 395. Jejich neochvějnou víru i v nepříznivé době, kdy byli kvůli ní brutálně vražděni, a přesto počet křesťanů podávajících výmluvné svědectví rostl. Tím je patrný význam Alexandrie jako centra šíření evangelia ve 4. století.Vidíme svědectví o houževnatosti a odvaze křesťanů, které nic nemůže oddělit od lásky živého Boha jemuž uvěřili. Tak představují vzor pro další generace křesťanů.
To, co se po nich chtělo, je stejně málo smysluplné jako to, co svět nabízí místo Boha dnes (jako touhy na chvilkové požitky, které člověka zotročují). Ano, ukazuje, co je nutné, aby mohl žít, pořádně si užít, než jeho tělo skončí v hrobě.
V egyptské Alexandrii nepřátelé křesťanů měli na prvním a nejvyšším místě boha Slunce Serapise, modlu, kterou si vytvořili. Jen ten, kdo ji uctíval mohl být „In“ řečeno dnešní mluvou. Ostatní byli nejen k pohrdání, ale přímo k vyhlazení. Opět vyjádřeno dnešním jazykem.
Těm, kdo byli na straně „Serapise“, šlo spíše o vyhlazení víry a používali k tomu velmi kruté prostředky a nástroje, kterými, jak si mysleli, dosáhnou toho, že se křesťané zřeknou víry a dají na jejich stranu. Ale oni ani neuhnuli z cesty. Přes všechno násilí a mučení odmítali uctívat modlu „Serapise“, i když byli týráni a krutě zabíjeni.
Připomíná to také situace i jinde ve světě. Ne, že by, podobní služebníkům „Serapise“, nevnímali to, co se jim říká. Podobají se však těm, kteří se bojí o svůj majetek a raději dnes uvěří podvodníkům. Přijít o majetek není ještě tak zlé, jako přijít o život věčný, odmítnout Boží lásku.
Císař vyjádřil svůj obdiv těm, kteří přijali mučednickou smrt, a nařídil prý likvidaci pohanských chrámů. Alexandrijský rozruch, který proto nastal nebyl ve IV. století prvním. Již v roce 313 vydání milánského ediktu Konstantinem I. zavedlo i pro křesťany svobodu vyznání, ale v některých oblastech říše i přesto znovu docházelo k nepřátelství vůči křesťanům.
Ti, kteří se v Alexandrii stali modloslužebníky (můžeme vidět jako otroky), mimo jiné byli přesvědčováni, že dotknutí se modly znamená zřícení se nebes, chaos a smrt. Jelikož k ničemu takovému nedošlo, mnozí pak přijali křesťanství.
Opět je zde vidět, že „krev mučedníků je semenem nových křesťanů“ (jak řekl starověký autor Tertulián).
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Patricius, ep. in Hibernia (461); martyres Alexandri (asi 392); Agricola, ep. Cabillonen (580); Gertrudis, abbatissa Nivellen (659); Paulus, monachus (asi 770); Conradus♦, eremita (asi 1154); Ioannes Sarkander (1620); Gabriel Lalemant (1649); Marie Barbara a Sanctissima Trinitate Maix♦; Ioannes Nepomucenus Zegri Moreno♦ (1905)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský