Ioannes Soreth
| 25. července, připomínka | |
| Postavení: | generální převor OCarm |
| Úmrtí: | 1471 |
| Atributy: | kalich s hostií, karmelitán, listiny |
ŽIVOTOPIS
Narodil se r. 1394 u Caen v Normandii ve Francii. V rodném městě vstoupil do karmelitánského řádu a kolem roku 1417 přijal kněžské svěcení. Ve studiích pak pokračoval na pařížské universitě a i když dosáhl vysokého vzdělání, vynikal i jako pokorný řeholník. V roce 1437 obdržel licenciát teologie a 26. května následujícího roku se stal jejím mistrem a pak regentem studia.Od roku 1440 byl provinciálem ve Francii a v r. 1451 se stal generálním představeným řádu, kterým byl až do smrti.
Při svém vizitačním poslání hodně cestoval, všude povzbuzoval k horlivosti a řeholníky vedl k důslednějšímu zachovávání řeholních pravidel. V době kritické pro církev a řád začal usilovat o reformu v řádu a lze ho považovat za předchůdce reformátorů ve Španělsku, kterými pak byli Terezie z Avily a Jan od Kříže. Působení Jana Soreta neslo své plody krom Francie a Německa na mnoha místech od Anglie až po Sicílii. Na cesty sebou bral jednoho bratra a mezkaře. V mnoha klášterech z jeho návštěvy nebyli nadšeni. Měli strach z jeho přísnosti i když byl v podstatě velmi dobromyslný, ale pro dobro i důstojnost řádu byl také nesmlouvavý a přísný.
Janovou snahou bylo, aby v každé provincii byl alespoň jeden klášter, v němž by se zachovávaly původní stanovy. K řeholi napsal komentář a v roce 1462 po různých dekretech vydal i nové Konstituce. V jednom z dekretů kapitul navazuje na Ježíšova podobenství o pokladu v poli a o perle (Mt13,44-6), ke které přirovnává řeholi. Zdůrazňuje, že si uchovává svou cenu i když jí někteří pohrdají. Píše, že máme vše prodat (obětovat), abychom získali to nejcennější. Podobně je doporučováno za vše koupit pole, v němž je ukryt poklad. Jan Soreth obraz rozvádí a na potřebě poklad vykopat vysvětluje "jak se máme nořit stále hlouběji do sebe, abychom nalezli Krista a žili s ním." (Krása Karmelu s.63)
Janovo reformátorské působení oslovilo skupiny zbožných žen zvaných "bekyně" v Belgii i v Holandsku, které zatoužily po reformované karmelitánské spiritualitě. Jan je v roce 1452 přijal do řádu v holandském Cueldren. Jím založenou ženskou větev řehole v témže roce 7. 10. potvrdil papež Mikuláš V. bulou Cum nulla.
Po klášteře ve Florencii, přičlenil k řádu skupinu sester v Nieukerk a v témže roce 1455 založil klášter v Dinat. O něco později vznikly kláštery v Liège, v Harlemu a v Huy. Liège bylo jeho oblíbené město a je připomínáno, že za Karla Pošetilého, riskujíc svůj život, posbíral na ulici rozházené proměněné hostie, které pak zanesl do karmelitánského kostela. Jeho úcta a láska k eucharistii se odráží i při jeho zobrazování.
V bretaňském vévodství r.1463 založil klášter pomocí Františky de Ambosie (s pam. 4. 11.), která o necelých pět let později do něj vstoupila. Další zřízené kláštery byly v Namuru a ve Vilvoorde.
Generál Jan Soreth se staral také o třetí karmelitánský řád. Za svoji snahu o obnovení původního asketismu v řádu byl prý 25. 7. 1471 otráven.
Blahořečen byl Piem IX. r. 1866.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iacobus, Apostolus (43/44); Christophorus, m. Lycia (století neznámé); Olympias (408); Beatus et Bantus (s. VI/VII); Ioannes Soreth♦ (1471); Radulphus Aquaviva, Alphonsus Pacheco (1583); Michael Ludovicus Brulard♦ (1794); Maria Teresia Kowalska♦ (1941); Cucuphas (s. IV in.); Paulus, Valentina et Thea (308); Glodesindis (s. VI); Theodemirus, monachus (851); Petrus Corradini de Molliano♦ (1490); Antonius Lucci♦ (1752); Maria a Monte Carmelo Sallés y Barangueras♦ (1911); Petrus a Corde Redondo♦, Felix a Quinque Vulneribus Ugalde Irurzun et Benedictus a Virgine « del Villar » Solano Ruiz* (1936); Fridericus (Carolus); Rubio Alvarez, Primus Martinez de San Vicente Castillo, Hieronymus Ochoa Urdangarin et Ioannes a Cruce (Eligius); Delgado Pastor♦ (1936); Dionysius Pamplona♦ (1936); Deogratias Palacios, Leo Inchausti, Iosephus Rada, Iulianus Moreno et Iosephus Richardus Díez (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský